Zpět

Zdánlivá banalita, která by neměla být přehlédnuta

recenze, Jitka Tracyová, 13.07.2021
Na Chesilské pláži
V květnu, měsíci lásky, přineslo vydavatelství Témbr netradiční milostný příběh Iana McEwana, známého především jako stvořitele Betonové zahrady nebo Pokání. Kniha Na Chesilské pláži se však oběma jmenovaným publikacím výrazně vymyká a možná leckoho překvapí.
Na nevelké ploše necelých pěti hodin se k nám dostává celkem jednoduchý příběh dvou mladých Angličanů odehrávající se v první polovině 60. let. Během svatební noci Florence a Edwarda zjišťujeme v reminiscencích obou postav podrobnosti o jejich dětství, dospívání, pocitech, přáních i zklamání. Sledujeme jejich nezralé tápání ve světě skoro dospělých i neschopnost nejen otevřeně hovořit o problémech, které jednoho nebo druhého trápí, ale především nemožnost nalezení řešení, které by pomohlo krizi vyřešit. Místo toho se ozývají jejich ega a v některých případech i pohodlnost. Přestože o sobě oba tvrdí, že předsudky nemají a dosáhli vysokoškolského vzdělání, má svou roli v rozhodování také jejich dobová a sociokulturní determinace.
 
Mnohým z nás by na popsání osudů postav stačila jedna jednoduchá věta, možná rozvitá, maximálně kratičký odstavec. Průměrnému spisovateli by se z textu podařilo vytvořit nejvýše plytkou červenou knihovnu. Ianu McEwanovi nikoli. Naopak na osudu svých hlavních hrdinů dokazuje své jazykové i stylizační mistrovství (skvělý překlad Ladislav Šenkyřík). Se zvědavostí hraničící až s posedlostí totiž hltáme další a další minuty a – alespoň já – se nenudíme. Žasneme nad barevností slov a výrazů, které autor zná a používá a už jen pro tento dar slov by byl důvod se audioknize věnovat. Ale v tomto případě není jediný!
 
 

Dalším důvodem je samotná interpretace. Vydavatelství Témbr se rozhodlo využít možnosti jednohlasé četby ve formě vševědoucího vypravěče, i když by se nabízela i četba vícehlasá. Nesnadný úkol „nebanalizovat“ vyprávění se sklony k banálnosti, ale ani ho nebulvarizovat vyřešil režisér Petr Gojda skvělou volbou narátora, jímž je zkušený herec Petr Lněnička. Interpret svým jemně nakřáplým hlasem posluchačům v nezkrácené četbě změnou tempa příběh dynamizuje a po celou dobu nahrávky bez problémů odlišuje obě hlavní postavy i vševědoucího vypravěče. Při poslechu se proto díky tomu nemůžeme ztratit v ději. Lněničkův mladistvě znějící hlas skvěle pasuje na obě věkově mladé postavy, ale dokáže se také položit níž, aby diferencoval osobu už zkušeného vypravěče, aniž by docházelo ke zvukové parodii.
 
Hudební doprovod měl na starost Ondřej Gášek a jeho předěly jednoduše a nenásilně příběh doplňují i konkretizují v čase a dobře evokují pocity ústřední dvojice. Ani režisér s interpretm neexhibují a daří se jim velmi dobře sloužit autorovi i původnímu textu. Audiokniha není určena pro posluchače vyžadující expresivitu a krkolomný akční děj. Ti, kteří hledají zklidnění a po poslechu meditování o lidském osudu a právu na volbu, si jistě přijdou na své.