Vražda se zárukou, druhý díl trilogie případů detektivní kanceláře Ostrozrak, navazuje na předchozí Vraždu pro štěstí. Jako autor celé série byl na přebalech původních knižních vydání uváděn Jan Zábrana, po roce 1989 se ovšem jeho jméno dostalo až na druhou pozici za Josefa Škvoreckého. Ať už to s autorstvím či spoluautorstvím bylo jakkoliv, faktem je, že výsledná trojice příběhů vznikla v šedesátých letech minulého století, dějově se však obrací do rozmezí blížícího se konce první republiky až po protektorát. Díky tomuto časovému odstupu od popisovaných událostí se v humoristicky laděné Vraždě se zárukou může s lehkým tónem nahlížet i na jinak tíživé dny nastupujícího zřízení po mnichovské dohodě, odchod obyvatel ze Sudet a rychle se přibližující přízrak nacismu.
 
V této parodicky stavěné detektivce dojde na utahování si z kdečeho a kdekoho, od snobských majitelů průmyslových podniků, přes filmové hvězdičky až po samotného detektiva, kterému k rozřešení dopomůže Watson v podobě jeho milé Boženky. Příběh se s místy mrazivým humorem pouští i do líčení neveselé předválečné atmosféry, strefuje se do kolaborace některých Čechů s nacismem a nevyhýbá se ani popisu antisemitského prostředí barrandovských studií. Poplatné době vzniku je pouze to, že k smíchu nemohla být postava mladého komunisty.
 
Detektivní trilogie se k posluchačům dostává vlastně od prostředka. Čtvrt roku po premiéře na rozhlasových vlnách ve formě krácené četby na pokračování vydává Vraždu se zárukou Radioservis. Ačkoliv v archivu existuje už o rok starší Vražda pro štěstí, zůstává tato nahrávka v režii Aleše Vrzáka s hlasem herce Martina Preisse audioknižnímu trhu nedostupná. Snad to ale ani není na překážku – Vražda se zárukou totiž na předchozí díl výrazněji dějově nenavazuje. A totéž platí i o tvůrčím pojetí zvukové podoby.
 
V režisérském křesle totiž tentokrát seděl Tomáš Soldán a za mikrofonem herec Michal Bumbálek. Ten se s mírným brněnským zabarvením hlasu vžívá do spletence postaviček z vyšší pražské společnosti, přiřazuje jim místy až komické zabarvení hlasu a provází posluchače popisnými pasážemi i lehkými konverzacemi pitoreskních postaviček. I přes hlasové rozlišování interpretem a autory zvolená výstřední jména postav se kvůli jejich značnému množství ale posluchač brzy v jejich záplavě ztratí. Zvolený herecký přístup Michala Bumbálka odpovídá celkově humorně laděnému vyznění příběhu. Tím spíše překvapí zvolená doprovodná melodie Erika Truffaze Red Cloud, prolínající se mezi jednotlivými kapitolami příběhu. Instrumentální část zní sice tajemně a atmosféricky, anglický text a její celková nálada v dalších pasážích ale příliš nekorespondují s celkovým laděním příběhu, které je vším, jen ne zádumčivým vyprávěním plným tajuplné atmosféry.