Zpět

Zločiny inspirované Cejlem

recenze, , 04.08.2021
Krvavý Bronx
Dnešní Cejl je zanedbaná, neúhledná městská třída, táhnoucí se brněnskou čtvrtí Zábrdovice. Dříve (a v hovorovém pojetí i dnes) ale tento pojem označuje celou širší oblast, v níž to v minulosti často vřelo. O konflikty zde sice není nouze ani dnes, sto let starým zločinům však uplynulý čas dodává patinu a nádech romantiky. Přesvědčit se o tom se můžete v šestnácti příbězích audioknižní sbírky Krvavý Bronx od Radioservisu.
Ještě před tím, než po vyhnání původních židovských a německých obyvatel poznamenalo ve druhé polovině 20. století Cejl dosídlení sociálně slabými skupinami obyvatel, patřila tato čtvrť k průmyslové páteři města. Tvořily ji převážně textilní továrny, které Brnu vysloužily přezdívku „moravský Manchester“. Za vznešeně znějícím pojmenováním se ale skrývala sociální nerovnováha mezi chudými dělníky a hrstkou bohatých vlastníků továren a paláců. Není divu, že díky stále vysoké kriminalitě si tato oblast v širším centru města (po vzoru nechvalně známého newyorského obvodu) později vysloužila naopak hanlivé přízvisko „brněnský Bronx“, které jí na rozdíl od starší přezdívky prozatím zůstalo.
 
A právě pod odtud plynoucím (a všeříkajícím) názvem Krvavý Bronx autoři sbírky z nakladatelství Druhé město a Host pod dohledem Martina Reinera shromáždili příběhy svých dvorních autorů, vycházející z jednoduchého nápadu: námět pro historické fabulace měli autoři čerpat z dobových novinových výstřižků v duchu tzv. černé kroniky. Ne u všech tvůrců se dá v příbězích původní událost jasně vysledovat, protože se jí nenechali příliš svazovat a s námětem pracovali více než volně. V jednom případě měla dokonce autorka původní zdroj pouze ve své paměti. To audioknižní posluchače ale ve výsledku příliš trápit nemusí. Na rozdíl od čtenářů tištěné knihy totiž přicházejí nejen o ilustrace, dobové fotografie a seznámení s geniem loci lokality z pera historika Michala Konečného, ale i právě o původní novinové texty, sloužící jako podklad pro jednotlivé povídky. Což je škoda, protože těch povětšinou několik řádků by se na disk, o digitální nahrávce nemluvě, jistě vešlo.
 
 

Pod režijní taktovkou Radima Nejedlého se před mikrofonem střídali brněnští herci Michal Bumbálek a Jana Štvrtecká. U obou je zajímavé sledovat jejich interpretační přístupy, které se liší dle látky, kterou mají zrovna před sebou. Tak třeba právě Štvrtecká se v povídce Fajnová Frajlenka Kateřiny Tučkové vciťuje do naivní prosté dívky, která se snaží vymanit z bezútěšnosti osudu chudinské ženy počátku minulého století. Následně svůj teskně rozněžnělý tón interpretka vymění za řízný, živý projev dnešní teenagerky v závěrečném textu Petry Soukupové Na houby. Ten se navíc jako jediný odehrává v současnosti. Lehký, až rozverný přednes pak uplatňuje v tragickém, přesto ironicky vyprávěném příběhu nezaměnitelného Petra Stančíka Turbína a mordýrna. V podání Michala Bumbálka, který má co do počtu textů nad svou kolegyní převahu, zazní mimo jiné zdařilý příběh Aleny Mornštajnové Mladý pošetilec, v němž se interpret převtěluje do uhlazeného, podivínského lékárníka. Kontrast k němu pak tvoří syrové příběhy s drsnými hrdiny Král Cejlu Martina Reinera, či Takové hrubé člověk Biancy Bellové. Jednotícím prvkem všech povídek je pak atmosférický hudební doprovod.
 
Oproti obdobné sbírce Praha noir, působí Krvavý Bronx uceleněji, ačkoliv i zde nalezneme slabší místa. Drží se však více zadaného žánru, a byť nejde o převyprávění skutečného průběhu událostí, zůstává v nich povětšinou jasně zřetelný duch brněnské atmosféry, často doplněný hantecem, který obzvlášť vynikne v interpretaci domácích herců.