Zpět

Zrychlení a pokrok ve světě čerpání energie

recenze, , 13.01.2022
Zřídla
Českým audioknižním vydavatelům jde ke cti, že krom překladů zahraniční produkce a české takzvané „společenské prózy“ vydávají i literární fantastiku, jelikož o tu je nejen z řad čtenářů ale i posluchačů nemalý zájem. Avšak zatímco vydání překladové fantastiky se co do invence a kvality nahrávky mohou s audioknihami jiných žánrů rovnat, s tou českou to mnohdy bývá na štíru. I v tomto směru však lze zaznamenat pokroky a jedním z nich je i čerstvé audioknižní vydání druhé knihy Kristýny Sněgoňové Zřídla.
Pro ty, kdo českou fantastiku sledují, není Kristýna Sněgoňová žádnou neznámou. Spisovatelka je zdatnou povídkářkou i autorkou románů. Její krátké prózy jsme mohli slyšet v audioknižním vydání antologie Lockdown nebo nejnovějších Kráskách a vetřelcích. Publikovala i v dalších tematických počinech Nakladatelství Epocha jako Ve stínu Říše nebo Ve stínu apokalypsy, ale zde se audioknižní vydání bohužel omezilo pouze na prózy Františka Kotlety. Dále coby autorka akční fantastiky vydala v roce 2018 svůj románový debut Krev pro Rusalku, který do této chvíle následovalo v poměrně těsném závěsu dalších pět knih – z nichž například díly série Legie (Amanda a Šprti a frajeři) můžeme poslouchat v interpretaci Martina Stránského.
 
Druhá kniha Kristýny Sněgoňové Zřídla přináší příběh postav, které se na území Brna starají o zásobárny energie. Energie, kterou je také třeba odčerpávat, aby nedošlo k nehodě. A ti, kteří ji odčerpávají, ji mohou využít, což jim dává jisté možnosti. Tito Strážci to však nemají lehké, mají spoustu vlastních problémů a žádný z nich není v pravém slova smyslu kladný hrdina. Navíc se zřídly se něco děje a za nedlouho to budou vědět všichni.
 
V audioknižním vydání jde o vícehlasou četbu – jinak tomu snad ani být nemohlo. Knihu vyprávějí dvě postavy (bývalý člen Kruhu Lukáš a nově rekrutovaná zrzka Barbara) a jeden vševědoucí vypravěč, který má na starosti retrospektivy. Interpretace Lukášových partů se ujal Viktor Kuzník, kterého jsme mohli slyšet zatím pouze čtyřikrát, mimo jiné například v audioknize Příšerné příběhy strýce Montaguea od Chrise Priesleyho. Er-formy si vzal na starost o něco zkušenější Ondřej Novák. Jeho interpretační zkušeností však vyrostly převážně na literatuře pro osobní rozvoj jako Klíčem je klid, Dvojitá výhra a méně známých titulech. Nově si jej však Audiotéka přiřadila do kolonky fantastika, a tak se stal hlasem série Pavla Bareše Projekt Kronos, Kronovy děti a jistě bude číst i Kronův odkaz. Nakonec Barbařiny party čte v audioknižním světě dosud neznámá Petra Lorencová – a nejde na to špatně.
 
Pokud má být ale řeč o pokroku, nevyhneme se srovnání audioknižních ZřídelKrví pro Rusalku. Tato drsná noirová detektivka ze světa, kde různé druhy víl žijí na okraji společnosti a živí se jako prostitutky, vyšla ve zvukové podobě v roce 2019 v interpretaci Michala Jagelky. Těžko říct, zda výsledný efekt přičíst na vrub tomuto zkušenému interpretovi, který má na kontě mimo jiné i velice zdařeného Velkého Gatsbyho, nebo režisérovi oné audioknihy, s jistotou lze však říci, že obtížnější poslech si lze jen těžko představit. A to od nedostatečného pochopení charakteru knihy i hlavního protagonisty, po tempo četby, které je neskutečně pomalé. Pro srovnání, stopáž nahrávky 464 stran dlouhé Krve pro Rusalku činila 17 hodin a 12 minut. Naproti tomu jen o 64 stran kratší Zřídla (vydání v téže edici) trvají jen něco málo přes deset a půl hodiny. S povděkem lze tedy říci, že audioknižní Zřídla jsou příjemně svižná vícehlasá četba, navíc bez výrazných vad na kráse.
 

Mezi ty méně výrazné lze počítat zbytečný tlak na drsňáctví ze strany Ondřeje Nováka – snaha o epigonství Martina Stránského (byť třeba nezáměrná) v tomto bodě spíše škodila. Také by posluchači jistě ocenili svědomitější práci se sykavkami a nosovkami. Dále leckdy méně zřetelné nebo zcela nezřetelné koncovky v pasážích čtených Viktorem Kuzníkem. Interpretův herecký výkon přinejmenším zpočátku postrádal snahu o příslovečný „oblouk“. Pouze za sebe skládal audiální věty a odstavce. Naopak silný je Kuzník v dialozích, přičemž dialog Lukáše s postavou Hellera lze označit za špičkový. Barbara v podání Lorencové zní někdy poněkud nepříjemně, ale to lze přičítat uchopení postavy-vypravěče. S podivem je však výběr herečky pro obsazení této role: v prvé řadě by mělo v podobných případech hrát velkou roli subjektivní/poslechové stáří hlasu. Vypravěčce v podání Petry Lorencové lze však jen těžko uvěřit čerstvou vysokoškolačku.
 
Nakonec by jistě stálo za to s herci konzultovat a sladit charaktery postav, aby si například charakter Lukáše v replikách interpretovaných Kuzníkem, Novákem i Lorencovou byl více podobný, když už repliky téže postavy čtou tři různí herci. Jinak řečeno, audioknihám, tím spíš vícehlasé četbě svědčí důkladná příprava. Ta by se také odrazila v charakterovém ladění doktorových přímých řečí: zvolen byl hned zpočátku velmi pomalý, stařecký charakter a tato volba se režii vymstila v poslední třetině knihy, kde doktora čekají dlouhé monology.
 
Nutno však dodat, že s každou další kapitolou si herci v režii Ondřeje Černého stále více zvykají na své charaktery i styl autorčina díla a tak postupně dovolují i posluchači se na toto dílo více soustředit.