Do souboru povídek Zvěrolékař a psí historky bylo vybráno celkem sedm příběhů s různými psími hrdiny. Všechny ukazují, jak silné pouto mezi zvířetem a člověkem může vzniknout a jak se lidé a zvířata navzájem ovlivňují. Věrohodně popsané charaktery psích hrdinů ukazují jejich rozdílné povahy a chování, stejně jako záliby v různých prapodivnostech. Ať už jde o pasteveckého psa, který nikdy neštěkal, nebo rošťáka Brandyho, jehož největší zálibou je prozkoumávání odpadkových košů. Mezi povídkami nalezneme i jednu, která popisuje geniálního pekingského psíka Tricki Woo – oblíbeného Herriotova svěřence a často obsazovaného aktéra jeho povídek.

Herriot doprovází své příběhy pro něj typickým laskavým a milým humorem, kterým popisuje radosti a strasti venkovského veterináře. Ve svých povídkách dokáže osobitě vykreslit nejen své zvířecí pacienty, ale také jejich pány a malebné prostředí vesničky Darrowby v Yorkshiru.
 
Zatímco rozhlasové kočičí historky byly načteny Michalem Pavlatou, psí příběhy vypráví Jiří Lábus. Obě audioknihy jsou zpracovány velmi podobně, klasickým způsobem s příjemným hudebním předělem mezi jednotlivými povídkami. Hlavním rozdílem je tedy vypravěč, který dává Herriotově textu osobitý styl a dynamiku. Zatímco Pavlata se drží vypravěčského stylu bez výraznějších změn intonace, Lábus pracuje s hlasem více. Hraje si se slovy i s intonací, jednotlivým postavám propůjčuje různé hlasy a snaží se tak povídky přiblížit především dětem. Pro dospělé posluchače může být tento způsob vyprávění místy až nesympatický, dětským publikem bude ale nepochybně přijat s nadšením. 

Oba soubory povídek jsou příjemné na poslech pro děti i dospělé, a to hlavně díky mile napsaným příběhům. To, kterou povídku si oblíbíte, bude patrně záležet jen na tom, jestli upřednostňujete více kočky či psy.