Místo toho ji unese a uvězní ve sklepě osamělého venkovského domu doufaje, že až jej jeho zajatkyně lépe pozná, samovolně se do něj zamiluje.
Napětí je budováno na střídání dvou působivých vnitřních monologů – posluchač situaci sleduje rovněž z perspektivy oběti, která svého žalářníka intelektuálně i osobnostně převyšuje, a ve snaze získat svobodu se jím pokouší z nevýhodné pozice manipulovat. Čím dál víc si však uvědomuje, že jejich temperament, povahy, třídní původ, vzdělání i životní zkušenosti jsou naprosto nekompatibilní. A že skutečná empatie ze strany jejího únosce, který touhu vlastnit zaměňuje za náklonnost, je naprosto vyloučená. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese.
