Povídka Bruce-Partingtonovy dokumenty vyšla časopisecky v roce 1908. Během první světové války ji Arthur Conan Doyle zařadil do knihy Poslední poklona Sherlocka Holmese (1917), zřejmě i díky jejímu vlasteneckému podtextu. Později ji zahrnul i do seznamu svých nejoblíbenějších povídek.
Čtyři mikrofony, u kterých se střídají herci, kout pro ruchaře a muzikanti strčení v díře .. Naposledy se takhle u nás rozhlasová hra vysílala v roce 1948. Retro spojení snad nejklasičtější detektivky a dřevního způsobu natáčení se zdá velmi inspirativní. A to nejen kvůli blízkosti časů zrodu, ale především obdobným potenciálem hravosti a nadhledu.
„Studio 2 ještě živé vysílání her pamatuje, vlastně pro ně tenkrát bylo i zkonstruováno,“ vysvětluje Vít Vencl. „Kromě herců, ruchařů a smyčcového kvarteta se ve studiu našlo místo i pro několik diváků, kteří se v určitých částech hry stávali její součástí. Například při scéně v restauraci, kde se Holmes sejde s doktorem Watsonem, vytvářeli ruch místnosti plné lidí.“
