Kniha začíná obrovským důlním neštěstím v roce 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové příběhu, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z nich čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit v prach. Anebo ne.
Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románové tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění ve film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě naší historie.
Román Šikmý kostel komplexně zpracovává témata a historické události v české literatuře doposud nezachycené. Stává se tak významnou kronikou ostravsko-karvinského regionu. Dle slov autorky je „obraz tohoto kraje pokřiven letitými zakořeněnými předsudky a absencí některých událostí v učebnicích dějepisu“. Nejdůležitějším úkolem knihy je tedy ozřejmit a přiblížit překotný vývoj v oblasti, který historici někdy ani nestihli zaznamenat. I přesto román zůstává primárně rodinnou ságou protkanou pohnutými osudy reálných hrdinů, k níž autorka sbírala podklady několik let. Díky studiu pramenů, díky konzultacím s historiky a zejména díky rozhovorům s pamětníky se jí podařilo stvořit autentický dobový obraz života v kraji požehnaném (a zároveň prokletém) těžbou uhlí, jemuž román vzdává nepokrytý literární hold.
