„Završení trilogie o podivných dětech opět potěší všechny, kteří mají rádi tajemná dobrodružství, temně kouzelné prostředí a stupňované napětí. Navíc se jedná o příběhy, jež pojednávají o síle přátelství a o přijetí jinakosti – ať už sám u sebe, nebo u ostatních – a začlenění odlišností do života, který mohou v mnohém obohatit; což je v jistém smyslu aktuální. A kdo si podivnosti do uší oblíbil, ten se může příští rok těšit v audioknize Povídky podivných na historky, které se v tomto světě tradují. Jde o jakýsi folklor podivných, jenž si mezi sebou odjakživa předávali – jak jinak než vyprávěním od člověka k člověku,“ uvedla Šárka Nováková, redaktorka vydavatelství OneHotBook. Na vydání titulu a na grafickém ztvárnění výpravného obalu se podílelo rovněž Nakladatelství JOTA, které poskytlo obrazový materiál s tajuplnými snímky podivných dětí, jež jsou charakteristické pro knihu a nemohou chybět ani v audioknize.
„Před natáčením visela ve vzduchu otázka, jak se nám podaří navázat. Přece jen jsem druhý díl četl zhruba před rokem a postav bylo na konci dvojky docela dost. Ale znáte to, skočíte a plavete. Sám příběh nám pomohl tím, že na samém jeho začátku zbydou Jacob a Emma na všechno sami. To se mi osobně líbilo, že děj se zpočátku soustředí především na ně dva. Všichni jejich přátelé jsou uneseni. A času není nazbyt,“ popisuje Viktor Dvořák, který je hlasem celé série. A dodal: „Zapůsobila na mě ponurá a temná atmosféra Ďáblova akru. Koncentrace bídy a utrpení. Pohybovat se takovým světem má v audioknize příchuť dobrodružství, ale když si to představíte reálně, není to veselé. Autor si s vykreslením toho prostředí docela vyhrál. A samozřejmě jedině přes Ďáblův akr vede cesta k záchraně všech podivných.“ Při interpretaci podává příběh skrze pohled hlavního hrdiny Jacoba, jemuž celé dobrodružství naprosto změní život. „Jacobovi nezávidím, že nad ním pořád visí otázka, jestli zůstat s Emmou a všemi podivnými dětmi, nebo se vrátit do světa, ze kterého pochází. Jedno bez druhého postrádá smysl. Byla to volba hodná románového hrdiny. Pro interpretaci a čtení je ale taková situace velmi výhodná,“ líčí herec. V posledním díle si ale kromě protagonisty oblíbil i další nevšední postavy. „Nejsympatičtější mi byl Charon. Jeho charakter se odkrývá jen pozvolna, dlouho nevíte, na jaké straně barikády stojí. Myslím, že jeho podobnost s Cháronem z antické mytologie, který převáží duše zemřelých do podsvětí, není samozřejmě náhodná. K tomu má jeho postava humor. I když on by teď určitě nesouhlasil,“ prozradil interpret.
Nahrávku doprovází původní elektronická hudba. Zpočátku přívětivé melodie se pozvolna začínají hroutit v rostoucí disharmonii nepříjemných zvuků, tření, funění a šustotu. O hravou harmonii si brousí své čepele ostré syntezátorové akordy, soukolí strojku hracího dětského kolotoče se pod tlakem plíživě odírá a úpí, až se vše postupně propadne v nemilosrdnou strojovou kakofonii. Náladu dokresluje temné předivo z elektronických tónů a zvuků, neúprosně dunící strojovým rytmem, který tepe jako sám čas a intenzivně graduje v nepříčetném tempu.
