Zatímco desátník Ivan Kolařík na nezkušenost záhy doplatil, nadporučík Adolf Opálka se coby velitel akce přesouvá protektorátem nehledě na remcání rotného Karla Čurdy. Napětí mezi nimi vytváří kontrapunkt náhledu na okolnosti, jež se dosud ocitaly ve stínu hlavní linie příprav atentátu na smrtihlava Heydricha. Přes Lázně Bělohrad, Pardubice a Žižkov vedou rozkazy až do libeňské zatáčky, kde 27. května vyvrcholil odpor našeho odboje. Odhodlání nesmí selhat! Ani navzdory pochybám, nakolik šlo o akt prozřetelný, neboť běsnění nacistů ihned krvavě postihuje obětavé podporovatele parašutistů, nevinné Lidice a tisíce dalších vlastenců. Smrt představuje i pro Opálku vyústění morálního rozhodnutí, se kterým voják chtě nechtě počítá, a v bitvě o kostel v Resslově ulici ráno 18. června už se spolubojovníky nemá kam ustoupit. Což neplatí o Čurdovi…
M + B + M. Tento pozdrav sice úderná zpravodajsko-sabotážní skupina z organizace Obrana národa na domovní dveře protektorátní Prahy nepsala, a přece jí gestapo přiřklo přezdívku Svatí Tři králové. Podplukovníci Československé armády Josef Mašín a Josef Balabán i štábní kapitán Václav Morávek se osvobození nedožili, nicméně dějiny druhého odboje je ctí jako vzor obětavého…
