„Jedinečná próza o proměně doby a neschopnosti osobní proměny člověka příliš ukotveného v rigidním systému je nejen naším oblíbeným románem, o jehož audioknižní vydání jsme usilovali dlouho před ,nobelovkou‘. Jedná se o sugestivní příběh, který je v mnohém naléhavější než pouhé shrnutí jeho děje, protože ukazuje jedince uzavřeného v kleci, jejíž kostru sice vystavěla společnost, ale kterou si zamřížoval vlastně sám. Zároveň jde o vyprávění, které je obzvláště vhodné pro audio zpracování. Hlavní hrdina líčí své životní osudy v ich-formě a z vlastní – a tedy poněkud nespolehlivé – perspektivy, takže posluchač může mít dojem, jako by mluvil přímo na něho,“ uvedla redaktorka vydavatelství OneHotBook Šárka Nováková. „Sledovat Stevensův osud skrze vynikajícího Jana Vlasáka je radost, i když vzhledem k obsahu textu někdy bolestivá. Je to interpret, kterému věříte každé slovo, citlivě diriguje tempo vyprávění a v jeho projevu má své místo každý výraznější nádech, každé zaváhání, pomlka, distingované ,odfrknutí‘ – vše hraje a dokresluje Stevensův bezkrevný projev, potlačený temperament, pod jehož povrchem přece jen pulsuje život… Narátor si ale pohrává též s citlivou a někdy i lehce vznětlivou povahou slečny Kentonové, jejíž projev kontrastuje s úsečným Stevensem nebo s přímočarými promluvami vesničanů či žoviálními řečmi dalšího služebnictva. Precizní interpretace výborné předlohy zachycující latentní ozvěny vypravěčova nitra vábí poslouchat příběh nebo i jeho části znovu a znovu, láká objevovat jemné odstíny ve vyprávění a ponouká k zamyšlení,“ prohlásil Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. Pocit „převtělení“ interpreta do protagonisty podporuje i původní obal s fotografiemi Jana Vlasáka v roli majordoma Stevense jak na titulní stránce audioknihy, tak i uvnitř celého obalu. Atmosférické snímky Tomáše Zumra vznikly v Clam-Gallasově paláci v Praze.
„Je to neobvyklý osud člověka, který se naprosto odevzdá. Pro to mám pochopení, protože když člověk dělá divadlo, musí se mu také v jistém smyslu odevzdat. Princip toho, že se někdo ‚dá do služeb‘, mi tedy není cizí. Román to ale ukazuje v krajní poloze, kdy se hrdina úplně vzdá sebe sama, všech tužeb i nároků – a jediná ambice zůstává v dosažení dokonalosti,“ popisuje vypravěč Jan Vlasák. A dodává: „Je to velká tragédie. Třeba když si Stevens uvědomí, že prošvihl lásku, ačkoli stála vedle něj… V básni Jen jedenkrát o něčem podobném pěkně píše Petr Bezruč: ‚…sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chaty, a nikdy více se nevrátí.‘ Vedle něj žila osoba, která ho milovala a usilovala o to, aby prokoukl. Strašlivá a zároveň úžasná je i scéna, kdy Stevensův otec, který býval také majordomem, podléhá podlomenému zdraví. Jenže Stevensův pán má zrovna v domě velkou společnost, což znamená spoustu povinností. A tak zatímco hlavní hrdina nosí buřty a šampáňo cizím lidem, nahoře v patře mu umírá táta. On se zapře a pracuje a je na to hrdý. To je opravdová hrůza.“ Při četbě audioknihy se nechává jako interpret vést textem a jeho náladou. „Je to zvláštní, člověk se při interpretaci nějakým koncem slyší a orientuje se, ale zase se na to nelze soustředit příliš. Nastává podivná schizofrenie – aby to bylo živé, musíte být uvnitř situace, ale aby to bylo dobré, musíte být také vně. Takže je to taková oscilace mezi dvěma polohami,“ vysvětluje Jan Vlasák.
Nahrávku v režii Michala Bureše doprovází původní hudba od skladatele Lukáše Hurníka, která nápaditě pracuje se zvuky klasických akustických nástrojů, přirozeně plyne nad vyprávěním a podvoluje se jeho tempu. Melodie se radostně probouzí vířením xylofonu v souhře s drnkáním na harfu, nenápadně si vykračuje po štěrkem vysypaných cestičkách, s potěšením shledává vše na správném místě až do chvíle, kdy zaběhnutý rytmus strhává výrazný lyrický proud příčné flétny a celá skladba díky této „termice“ opouští přízemní řád. Převažující durové předěly na několika místech vyprávění vystřídají o poznání temnější, pochybující mollové akordy hrané na spodní basové struny harfy.
