V létě roku 1348 byl do Anglie z kontinentu zavlečen dýmějový mor a bere všechny, kdo mu zkříží cestu. A proto i devět vyvrženců spěchá z jihoanglického přístavu hlouběji do vnitrozemí, co jim nohy stačí. Při putování za nejistými zítřky se častují historkami, které jim nemají ukrátit dlouhou chvíli, nýbrž zastřít, co druzí nesmějí vědět. Báchorky o sobě však trousí nejen profesionální šejdíř Zophiel, jenž výpravě poskytl povoz a zmoženou herku, ale i labutí muž Cygnus se znetvořeným pahýlem levačky, vysloužilý dvorský žakéř Rodrigo a jeho poskok Jofre. Za maskou holubičího vzezření tají cosi nevábného též malíř Osmond s těhotnou manželkou Adélou, ba i věčně zahalená léčitelka Pleasance se schovankou Narigorm, která jako všichni albíni světa vidí víc, než by bylo zdrávo.
A co před výpravou skrývá zjizvenec Kamelot, jenž úprk narychlo zorganizoval a průběžně ho komentuje? Tento potulný prodavač amuletů patrně nejvíc tuší, že všichni kolem něj lžou, jako když tiskne – ačkoli sám knihtisk ještě ani nebyl vynalezen. A celý tenhle stihomam umocňují vytrvalé deště, neboť onoho zlého roku se pověra o Medardově kápi naplnila daleko spolehlivěji než všemožné zkazky o tom, jaké krvelačné šelmy na poutníky po cestě číhají. Jenom jestli tyhle bestie nejdou spíš ruku v ruce s nimi, jelikož je čím dál jasnější, že jeden před druhým neuteče…
Ve znamenité variaci na Canterburské povídky a Dekameron se britská pozorovatelka stínů v lidské povaze zaměřila na to, co s námi dělá pandemie. A zjišťuje, že za její krutovlády povážlivě ubývá útočišť, o dobrotě srdce radši nemluvě.
Text: OneHotBook
