Poté, co se zmocní jeho smartphonu, začne se za něj přes messenger, SMS a další texty vydávat. Odpovídá na dotazy jeho nadřízených, kolegů, přátel, rodiny i partnerky a dvojrozměrné obrazy v telefonním přístroji se pomalu proměňují ve skutečné osoby s vlastními pocity, problémy a touhami. Hranice mezi Iljou a Petrem se postupně stírají…
„Změna prostředí – oproti většinové produkci severských krimi nebo amerických detektivek – je vždycky osvěžující a v tomto případě beze zbytku naplní východní přísliby. Kdo by nechtěl nahlédnout do temných zákoutí současné Moskvy očima tamějšího rodáka, když trable s tím spojené zažívá místo posluchače literární hrdina? Ačkoli se jedná o kulisu pro čistokrevný thriller, více než dvanáctimilionová metropole příběhem organicky prorůstá a prostředí přirozeně determinuje jednotlivé charaktery,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. A k obsazení dodává: „Martin Písařík se k povaze hlavní postavy hlasově i výrazem výtečně hodí, celý příběh velmi sugestivně dobarvuje a jeho výkon bude v posluchačích rezonovat ještě dlouho po závěrečné tečce.“
„Dmitry Glukhovsky umí skvěle podat drsnost subkultury, v níž se hlavní hrdina Ilja pohybuje, a příběh má specifickou atmosféru. Nehostinné prostředí, ruská zima, ohromné vzdálenosti, to všechno samozřejmě působí na jeho rozpoložení, pod jehož vlivem jedná a dochází k rozhodnutí. Při podobných popisech pro mě bylo příjemné, že jsem seděl ve vyhřátém studiu a o tom, jak na zamrzlé okenní tabulky dopadají sněhové vločky, můžu jenom vyprávět. Taky mě bavilo sledovat příběh, který je velmi současný,“ líčí Martin Písařík, co ho na románu Text nejvíc zaujalo. A dodává: „Podle mě se současné Rusko od dob Turgeněvů a Gogolů moc nezměnilo, příliš se nevyvíjí. Nezměnilo se třeba v tom, že mezi Moskvou a ostatními městy je pořád obrovský rozdíl – Moskva žije, pulzuje, tepe, nabízí obrovské možnosti. Pro Ilju představuje tohle místo naději i šanci, ale protože pochází z malé vesničky nedaleko hlavního města, tak příležitost neumí správně uchopit a využít. Hlavně má ovšem velkou smůlu – jeho příběh ukazuje, že se člověk nemusí dostat do průšvihu jen vlastním přičiněním. Ačkoli se snaží, aby se už nedostal do dalších problémů, propadá se do nich s každým krokem ještě hlouběji. To je ta chandra ruské literatury, kdy od začátku sledujete příběh člověka, se kterým to nemůže dobře dopadnout.“ A jak vnímal narátor ústřední postavu, z jejíž perspektivy sleduje události a vypráví o nich? „Ilja se do všech velkých průserů, které ho potkaly, dostal kvůli tomu, že chtěl někomu pomoct. A to je gros protagonisty, který udělal velké chyby a usiluje o pomstu, jež už není úplně správná, avšak v zásadě je to dobrý člověk – nechce, aby kvůli němu někdo jiný trpěl. A přestože dokonce někoho zabije, dá se vlastně považovat za jakéhosi ochránce žen, což mě překvapilo a bylo mi to na něm sympatické. Herec se do takové postavy může lépe promítnout, když to není a priori gauner ani jen oběť, ale zkrátka člověk, který by měl v jiné situaci či podmínkách šanci na správný, spořádaný a pěkný život,“ charakterizuje interpret „svého hrdinu“.
Nahrávku doprovází původní hudba, která freneticky kličkuje a hledá melodii mezi strunami boostrované elektrické kytary, v disharmonii těká zvuky a samply vyzvánění mobilních telefonů a přesto si v těžkopádném dunivém rytmu neochvějně razí cestu vpřed jako příliš rozjetá mašina, jíž už nelze zastavit. Na vedlejší koleji místy nesměle probleskne obrys hloubavých klavírních motivů, náznak zapovězené melancholie, zašlapané nesmlouvavým tempem.
