Aby Sim udělal synovi radost, oživí v den jeho narozenin hračku – dřevěnou berušku Stínku. Nad tím, že dřevo samo chodí, užasne nejen malý kluk, ale také vážení členové Sousedského výboru. Okamžitě se chtějí dozvědět tajemství Stínky, aby její sílu mohli začít užívat pro podstatné věci.
Po možnosti využít Simův objev nejvíc touží velkochovatel nosatců Jo Mitch. Žene ho vidina snadného zbohatnutí: princip chodící Stínky by mohl ulehčit a urychlit práci na dlabání tunelu, který pod jeho neomaleným vedením na stromě vzniká. Obyvatelé věří, že ku prospěchu všech, moudrý Sim však dobře ví, že je to jinak. Vědom si závažnosti okamžiku, rozhodne se tajemství Stínky nikomu neprozradit, nevydat všanc sílu, která by sice mohla sloužit pro blaho společenství, ale daleko spíš by byla ošklivě zneužita pro osobní prospěch, potažmo zkázu celého stromu.
Ze Sima, privilegovaného občana, se tak rázem stane nepřítel lidu, vyděděnec a zatracenec, který je uvězněn v obávaném kráteru. Tobiášovi se podaří pronásledovatelům uniknout a prchá nejen před jejich zlobou, ale taky před zaslepeností a strachem obyvatel stromu. Jeho cílem je zachránit rodiče a s nimi i celý strom, kterému hrozí záhuba.
Příběh s mnoha zápletkami a odbočkami je metaforickým obrazem našeho světa. Zrcadlí se v něm viditelná i skrytá nebezpečí, která plodí bezohlednost a zaslepenost mocenských struktur a osobních zájmů. Odráží i četná ekologická témata, zabývá se netolerancí a xenofobií i strachem z toho, co nás přesahuje a je mimo hranice naší zkušenosti.
