Ve slepé uličce

„Na dalšího Wallandera se vždycky moc těším. Už i Jirka Vyorálek je pro nás více ‘Kurtem’, nežli ‘Jurou’. Jakoby se za námi detektiv občas zastavil ve studiu na kafe a vyprávěl. Je příjemné ho poslouchat, i když jsou jeho příběhy neklidné, plné slepých uliček a bezohledných ‘psů’. Je jako starý přítel, sledujeme jeho cestu, mezilidské vztahy, potkáváme známé a kolegy, šokují nás brutální činy protivníků. Nic není černé, nebo bílé, jen je to někdy trochu smutné. Kriminální román je termín, který jednotlivé díly série dokonale definuje, protože wallanderovky nejsou ‘jen’ detektivky. Tak dobře Mankell svého milovaného komisaře napsal,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook.
 

Pátý případ s melancholickým detektivem čte opět herec Jiří Vyorálek, který je hlasem celé série. „Na Wallanderovi je kouzelné, že v příbězích vystupuje celá řada postav a já díky nim nemusím sedět v té nahrávací kukani sám. Během té zhruba čtyřhodinové frekvence nás tam nakonec sedí třeba šest… Vzduch je vydýchaný, a když pak odcházím, tak si někdy nejsem jistý, jestli neodcházím jako někdo jiný: třeba jako někdo z Wallanderových kolegů, nebo přímo on, nebo zločinec, svědek, soudní specialista, patolog, psycholog… Člověk z toho má trošku vítr v hlavě,“ líčí interpret. A dodává: „Načítání audioknih ale miluju – přirovnávám to k jakési meditaci. Zavřete se ve studiu, čtete si, dostanete za to zaplaceno, krásně si to prožíváte… Během první hodinky se teprve rozmluvíte a pak už čas plyne jinak. Už vám ani nevadí, že se nedostává kyslíku, narostou vám žábry a dýcháte kůží, snad berete výživu ze židle… Nevím, jak se to děje; v podstatě to není možné přežít, ale vplujete do takového meditativního transu, kdy žijete knihou, kterou načítáte.“ Vzhledem k tomu, že právě vychází pátý díl z celkem jedenáctidílné série, dalo by se říci, že herec už s Mankellovými knihami a audioknihami skutečně žije. „Wallander nám navíc neustále tloustne a hutní – první díl má přes devět hodin, s poslední dílem jsme se dostali na sedmnáct hodin – a opravdu to není tím, že bych četl pomaleji,“ podotýká Jiří Vyorálek.

Nahrávku v režii Michala Bureše doprovází původní hudba odkazující na devadesátá léta, kdy se odehrává příběh, s nímž naprosto souzní. Nosná melodie plná syntetických nástrojů a zvuků letně skotačí k dramatičtějším momentům, při nichž ve spojení s klavírem přechází až k nepřívětivé a skličující disharmonii.