„Vzpomínám si, že Veroniku Kubařovou jsem viděla před lety v Dejvickém divadle v Čechovově Rackovi, kde byla naprosto excelentní, a uvědomila jsem si, že je v ní ještě víc, než co si všichni tak užíváme v audioknižní sérii s poslední aristokratkou. A říkala jsem si, že by si zasloužila předvést se posluchačům i v jiné poloze, takže jsem ráda, že teď ten moment nastal – a tenhle thriller jí úžasně sedí,“ líčí Jitka Škápíková, kmenová režisérka vydavatelství OneHotBook, jak probíhal výběr hlasu protagonistky. A doplňuje: „Na tomhle textu pro mě není prvořadé, že se tam řeší vražda, ale připadá mi zajímavé, že výrazně pojednává o herectví. Hlavní hrdinka studuje v New Yorku herectví a živí se předstíráním, při kterém má za úkol odhalit nevěrníky. Při téhle činnosti zároveň aplikuje to, co se učí v hodinách improvizace a v lekcích o přístupu k roli. Trénuje, jak je třeba se s rolí absolutně sžít a prolnout s postavou, což Veronika dokázala výborně interpretovat.“
„Všechny vztahy, kterými Claire prochází, všichni kolem ní ovlivňují to, na co jsme celou dobu tolik zvědaví. Je to neskutečně napínavé, několikrát se otočí úhel pohledu, kdy už si myslíte, že víte, kdo to udělal, pak se situace úplně obrátí… Podezření se během celého příběhu neustále stěhuje, což je fascinující. Něčím mi to připomnělo seriál Homeland, česky Ve jménu vlasti, který mě taky strašně bavil vývojem a proměnami perspektivy, takže to člověku nedalo a musel se podívat na další díl. S manželem jsme na něj takhle několikrát koukali až do rána, protože příběh nás nechával neustále v napětí. A přesně takové je i Věř mi,“ popisuje Veronika Khek Kubařová. A dodává: „Hlavní hrdinka je klasický nevěrohodný vypravěč. Všichni kolem o ní říkají, že je nedůvěryhodná osoba. Nějakým způsobem ji definují i situace, které v jejím životě nastaly už dříve: pokusila se o sebevraždu, měla aféru s hercem, ztropila hysterickou scénu na veřejnosti… Tyhle okolnosti o ní nevypovídají zrovna v pozitivním světle a o to těžší bylo podat její vyprávění tak, aby měl posluchač touhu jít příběhem právě s ní.“ Zároveň si narátorka v audioknize vyzkoušela i situace, které sama díky své práci dobře zná, jen v poněkud thrillerovější podobě. „Protagonistkou je herečka, z čehož vyplývají určité psychologické stavy, procesy v hlavě, které v téhle profesi člověk opravdu může zažívat: že si situaci ze života přehrává jako scénář, že uvěří roli víc, než je zdrávo, že se zamilovává do kolegů, že třeba zneužívá svého talentu v situacích, které hraní nevyžadují, že sám občas neví, jestli hraje nebo ne, že ho štve role, kterou se mu nedaří opustit… Pak se ocitá na tenkém ledě. Je zajímavé o tom mluvit a nějak to pojmout,“ prozrazuje interpretka.
Nahrávku doprovází původní hudba postavená na lehkých melodiích líné elektrické kytary, která se v pozvolném tempu protahuje jako kočka v teritoriu bluesové dvanáctky, ale místy atmosféru zvýrazní klavírní stacatto nebo smyčce za pravidelného klapání perkusí připomínajících svůdné ťukání ženských podpatků o podlahu.
