„Olsen skvěle mixuje pohledy vyprávění, od postupu vyšetřovatelské dvojice a náhledu do soukromého života hlavního hrdiny, přes perspektivu oběti až do hlavy vraha, kdy skrze jeho oči sledujeme druhou stranu kriminálního příběhu. Na rozdíl od svých kolegů ale vyvažuje dusnou a nepřívětivou atmosféru suchým humorem založeným na spolupráci nesourodé dvojice vyšetřovatelů. Zkrátka drsné, ale vtipné nordkrimi, které mistrně vypráví charismatický Igor Bareš. Proto mám oddělení Q rád,“ uvedl Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook. Po zfilmování dvou úvodních dílů řady se na rok 2016 chystá i adaptace Vzkazu v láhvi v režii Nikolaje Arcela (Královská aféra, 2012), který psal scénáře k předešlým snímkům o oddělení Q. Filmové verze prvních dvou románů lze rovněž zhlédnout na portálu Aerovod.
Na policejní stanici v zapadlém koutě Skotska stojí téměř zapomenutá láhev se sotva čitelným dopisem uvnitř. První slovo vzkazu psaného krví je dánsky a znamená POMOC. Když se tahle podivná zpráva konečně dostane do oddělení Q, za pomoci odborníka na rozpoznání textu i selského rozumu se z fragmentů textu stává srozumitelnější, leč hrůzná zpráva: „Dne 16 unora 1996 jsme byly unaseni sebral nás na zastávce autobbusu v Lautropvang v Ballerupu…“ Věčně nabručený komisař Carl Mørck a jeho kolegové ‒ tajemný syrský asistent s mizernou dánštinou a podivnými zvyky najatý původně na úklid a drzá, drsná, protivná, avšak výkonná sekretářka Rose ‒ se ponoří do hrůzného případu sekt a unesených dětí, jejichž rodiče zmizení nikdy neohlásili. Proč? Čas se krátí a život dalších dvou obětí možná visí na vlásku…
„Severská kriminální dramatika se mi líbí v tom, že má poměrně košaté a složité příběhy. A v případě Jussiho Adlera-Olsena jsou mezi sebou jednotlivé díly, ač fungují i jako uzavřené epizody, vzájemně provázány ‒ jednak životem hlavního hrdiny a jednak tím vším, co se kolem něho děje. Adler-Olsen, píše detektivky, které mi připadají jako dosud nepoznaný fenomén. Zamlada jsem četl třeba Sherlocka Holmese nebo různé české krimi romány, ale jejich zápletky nikdy nebyly tak dějově komplikované. Severští autoři zkrátka zaručují v žánru literární kvalitu,“ vysvětluje Igor Bareš, český hlas autorovy série o oddělení Q. Není ovšem pouze jejich čtenářem a vypravěčem, ale také jejich posluchačem. „Své audioknihy po dokončení poslouchám, i když ne vždycky úplně celé. Zajímá mě, jak zní výsledná nahrávka ve vztahu k muzice, jak je to zvučené a tak podobně. Poslouchám i audioknihy nebo rozhlasové nahrávky kolegů, protože velmi často jezdím vlakem pracovat na Moravu do Brna nebo do Olomouce. Beru si s sebou pokaždé přehrávač,“ dodává k tomu. A jak se herec na četbu napínavých příběhů připravuje? „Musím přiznat, že si to při přípravě čtu vlastně jenom kousek dopředu. Ono je to možná lepší, protože když to člověk čte poprvé, nově ̶ tak je do toho emočně víc zainteresovaný, než kdybych si tam udělal značky a potom už četl čistě technicky. Dokonce, i pokud má člověk zažitou určitou techniku, je to první čtení stejně nejlepší,“ prozrazuje Igor Bareš a doplňuje: „Technika projevu musí být maximálně zvládnutá, a pokud je člověk dostatečně vnímavý, obsah sám mu určí nejvhodnější formu.“
Nahrávku doprovází původní dramatická hudba zaznívající vždy na úvod každé kapitoly, jejíž motivy navozují tísnivou až nervózní atmosféru, jež místy přechází v jemná klavírní akordová intermezza doplněná nepravidelný rytmem perkusí a které nechybí hutný podkres kláves, smyčcových samplů či znepokojivých šelestivých zvuků.
