I v pohraničním Kostelci se zdá, že protektorát Čechy a Morava to má za pár a mír je na dohled. V osmi květnových dnech roku 1945 odloží dvacetiletý Daniel Smiřický tenorsaxofon a vydá se „konat vlasteneckou potřebu“. A to bude teprve jazzový odpich, jelikož s nadhledem prokáže, že je platným příslušníkem národa smějících se bestií. Vždyť zatímco místní elity organizují převzetí moci, kolaboranti se vybarvují a zbytek čecháčků převěšuje vlajky podle toho, jak se situace zrovna vyvíjí, glosuje Danny chaos způsobem, jakému není v českém románu rovno.
Sloh mělo přece alter ego Josefa Škvoreckého odjakživa na výbornou. A tak hodnověrně líčí, jak se nechá furiantsky zatknout, jak dělá špionskou spojku a zažívá buzeraci na cvičáku, jak ubytovává běžence s vervou proviantního oficíra, vidí umírat sousedku a pomáhá zneškodnit tank ustupujícího wehrmachtu. O metál se však nehlásí. Pozvolna totiž střízliví nejen z nešťastné lásky k Ireně, ale i z dosti vlažného přesvědčení, že revoluce něco zmůžou, zvlášť když se vedle hord rudoarmějců šikují komunisti. Aby z té svobody brzy nebylo zas jen blues!
Co bylo v naší próze o válce barikádně či partyzánsky patetického, šustí od vydání Zbabělců papírem. Dannyho náhled na tragikomedii květnových událostí rozvířil stojaté vody do té míry, že nás svou pronikavostí oslovuje dodnes.
Text: OneHotBook
