Jiří Traxler stál na počátku swingové éry v Československu koncem 30. a zejména 40. let. Měl nastartovanou skvělou kariéru, ale jeho svobodomyslná povaha se nemohla smířit s atmosférou, která nastala po komunistickém převratu v roce 1948. Na počátku 50. let, v době nejtužších represí, emigroval za okolností, které by samy o sobě stačily na detektivní román. Po krátkém pobytu v utečeneckém táboře zakotvil v Kanadě, kde žil téměř padesát let až do své smrti v roce 2011, kdy mu bylo 99 let. První verzi těchto pamětí vydalo nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Sám Josef Škvorecký označil literární kvalitu Traxlerových memoárů za vynikající a v úvodu napsal, že je řadí mezi tři nejlepší životopisné knihy, které se mu dostaly do ruky.
Na motivy života a díla Jiřího Traxlera napsali Martin Vačkář a Ondřej Havelka hudební komedii V rytmu swingu buší srdce mé, kterou uvádělo Národní divadlo (premiéra 10. září 2015, derniéra 27. ledna 2019). V roli Jiřího Traxlera vystupoval Igor Orozovič, který byl za tuto roli nominován na cenu Thálie.
K posluchačům se dostávají memoáry Jiřího Traxlera ve výjimečném kompletu dvou alb, kdy to první je audiopodoba knihy v podání Igora Orozoviče a druhé je souborem všech 83 skladeb, na nichž se Traxler podílel.
