Každý z příběhů má vlastního vypravěče: Kryštof Hádek líčí trable Kuby, jehož vztah se starším bratrem nemá daleko k nenávisti (Zmizel), Jan Meduna popisuje každodenní „války“ mezi bratrem a sestrou (Na krátko) a Daniela Choděrová vykresluje snahu o sblížení odcizených sester (Věneček). „Petra Soukupová umí výborně vystihnout, jak se z prostých věcí stávají komplikované a z malicherností trauma na celý život. Herci museli zvládnout se do postav převtělit, ale zároveň dokázat znovu nastolit odstup, když autorka zasazuje události do kontextu a ukazuje je z nadhledu, nebo z perspektivy někoho jiného,“ vysvětluje Martin Pilař, majitel vydavatelství OneHotBook.
Tři příběhy jsou v audioknize vyprávěné z pohledu dětí, které se snaží vyrovnat s osamělostí, nepochopením a neuspořádanými rodinnými poměry. První se zaměřuje na křehkého a posléze i hendikepovaného Kubíka, který trpí nezájmem otce a šikanováním staršího bratra. Drobné šarvátky bují i mezi malým Vojtou a zakomplexovanou Pavlínou, kteří žijí s mámou, ale mají každý jiného tátu; napětí mezi nimi pak eskaluje při návštěvě babičky. Třetí text se skládá ze vzpomínek ženy, jíž staré křivdy i neujasněné vztahy s rodiči znemožňují sblížení se sestrou. Vyprávění mistrně vystihuje situace a detaily, jaké si může z dětství pamatovat každý z nás. „Vyhovuje mi ten rozpor mezi viděním dětí a dospělých. Dětskýma očima vypadá všechno jinak – a právě tenhle svět mě baví ukazovat,“ tvrdí autorka Petra Soukupová.
„Text mě nadchnul především svou autenticitou, intimitou a věrohodností rodinných vztahů i situací. A nakonec i jistým chladným odstupem od celého příběhu,“ uvedl Kryštof Hádek, který se zhostil četby prózy Zmizel. A dodal: „Vnitřní pochody postav jsou tak dobře napsané, že není problém se s nimi ztotožnit, nebo chápat jejich chování.“ Herec Jan Meduna, který dostal na starosti prostřední příběh Na krátko, k němu poznamenal: „Kniha mě docela nakazila. Když jsem pak šel kolem papírnictví, koukal jsem se po papírových modelech, stejně jako můj ‚hrdina‘ Vojta.“ Zároveň však prozradil, že sugestivní styl autorky s sebou nesl i jistá úskalí: „Četba byla náročná hlavně ve smyslu přípravy textu, v kterém je spousta dlouhých, rozvinutých souvětí, kde myšlenka, nebo zážitek postav, rozvíjí další úvahy a asociace.“ S tím souhlasí i Kryštof Hádek: „Petra Soukupová popisuje situace plné jiných podpříběhů a používá dlouhá souvětí plná vložených vět či souvětí. Což mě velmi baví jako čtenáře, ale při nahrávání se musí dávat pozor, aby se posluchač neztrácel v ději a vypravěč zachoval logiku děje. Snad se nám to povedlo.“
Obdobnou zkušenost měla i Daniela Choděrová, která se ujala třetího vyprávění s názvem Věneček: „Nejtěžší byla dlouhá souvětí, kdy jsem naprosto chápala, proč není možné udělat tečku… myšlenky a napětí byly nedělitelné. Ale přečíst to nahlas, srozumitelně, po smyslu a zároveň neztratit intenzitu – to byla velká výzva, která vyžadovala nadstandardní nasazení i přípravu. Samozřejmě mi přitom hodně pomáhala režisérka Jitka Škápíková, která dokázala cítit, kam se snažím směřovat a podporovala mě.“ Veškeré úsilí však stálo za to, protože ji knížka okouzlila hned při prvním čtení. „Způsob, jakým Petra Soukupová odkrývá příběh, je pomalý a nenápadný, jakoby odváděla pozornost a současně kontinuálně připravovala čtenáře na veliké drama, které ale plyne vlastním tempem, stejně jako život. Je nadupaná emocemi, které skrytě gradují, až cítíte uvnitř takovou sílu, že se vám chce brečet, ale nemůžete… jenom tupě zíráte a skládáte myšlenky, jako by se to všechno stalo vám,“ objasňuje účinek autorčiny tvorby na čtenáře a potažmo i posluchače Daniela Choděrová. Audioknihu v režii Jitky Škápíkové doprovází původní hudba – předehry a intermezza mají v každém příběhu svůj specifický zvuk i náladu: kytara a klukovské hvízdání (Zmizel), klávesy s perkusemi (Na krátko) a akustická kytara s basovou linkou (Věneček).
