Vladimír Brabec
V roce 1934 se dnešního dne narodil významný český herec a dlouholetý člen činohry Národního divadla Vladimír Brabec.
Herec, jehož nejznámějším počinem se bohužel stala role majora Zemana v propagandistickém komunistickém seriálu, ztvárnil celou řadu mimořádných rolí především v divadle (například král Claudius v Macháčkově inscenaci Shakespearova Hamleta), ale celou řadu zápisů má i v kronice českého mluveného slova, ať už jako rozhlasový herec, recitátor nebo audioknižní narátor.
Jednu z hlavních rolí si zahrál v dramatizaci detektivního románu Jaroslava Bočka s fantaskními prvky Případ doktora Karpety. Nahrávka vznikla v roce 1986 v režii Josefa Hajdučíka, scénář napsala Marie Loucká a dále hrají Zdeněk Buchvaldek, Pavel Pípal, Alois Švehlík a další.
V režii Jana Bergera vznikla v roce 1974 pohádková hra Františka Navary na irské lidové motivy Růžička je červená, Brabec zde ztvárnil hlavního hrdinu, košíkáře Finna, kterému král skřítků věnuje kouzelný prsten, kterým když pohlédne na kohokoli, může číst v jeho srdci.
Jednu z vedlejších rolí ztvárnil v pěkném šestidílném rozhlasovém přepisu románu Roberta Louise Stevensona Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda po boku Eduarda Cupáka a Ilji Racka, inženýra Fabryho ztvárnil v rozhlasové adaptaci divadelní hry Karla Čapka R.U.R. v roce 1968.
V roce 1992 vznikla ve zvukovém studiu Národního divadla nahrávka povídky Mrzák Arthura Conana Doyla z kolekce Vzpomínky na Sherlocka Holmese. V povídce Holmes řeší zdánlivou vraždu plukovníka Barclayho a sám autor ji řadil mezi své nejoblíbenější texty. Nahrávka je spolu s dalšími pěti příběhy součástí titulu vydavatelství Audiostory 6x Sherlock Holmes.
Michail Bulgakov
15. května 1891 se v Kyjevě do rodiny teologa Afanasije a učitelky Varvary narodil ruský prozaik a dramatik, vystudovaný lékař Michail Afanasjevič Bulgakov, jeden z nejdůležitějších autorů světové literatury vůbec.
Spousta jeho textů se dočkala své zvukové podoby v Československém a později i Českém rozhlase. Vznikly zde četby jeho povídek (například Požár v chánově sídle, který v roce 1977 načetl herec Zdeněk Buchvaldek, Dům číslo 13 načtený Stanislavem Šárským v roce 1999, seriál šesti povídek pod souhrnným názvem O prospěšnosti alkoholismu v podání Miroslava Donutila v roce 2011) a v interpretaci Jiřího Schwarze zde v roce 2011 vznikla i nahrávka slavného Dopisu vládě Sovětského svazu z roku 1938, v kterém devět let zakázaný autor živořící na pokraji smrti hlady žádá o povolení k emigraci nebo o jakékoli místo, které by mu zajistilo alespoň základní živobytí.
V roce 2011 načetl Lukáš Hlavica jako pětidílnou četbu na pokračování Bulgakovův Divadelní román, satirickou, ale i hlubokou knihu o divadle a touze stát se jeho součástí. U této nahrávky je obzvlášť škoda, že není dostupní širokému publiku, ale ještě víc to platí o té další.
V roce 1990 totiž natočil režisér Pavel Linhart posle scénáře Anny Smetanové šestidílnou dramatizaci jeho novely Psí srdce, v níž ostrakizovaný lékař v porevolučním Sovětském svazu voperuje toulavému psovi lidské žlázy a stvoří tak dalšího průměrného občana. Vynikajícím hereckým výkonům například Františka Němce, Ilji Racka či Jana Kačera totiž vévodí v nezvyklé postupné dvojroli psa a člověka neuvěřitelný Boris Rösner.
V roce 1991 vznikla v ostravském studiu polodramatizovaná četba Bulgakovovy delší povídky Pilát Pontský a tutéž předlohu natočila v obdobnému duchu i Hana Kofránková s Bořivojem Navrátilem, Petrem Kostkou a dalšími v roce 2002.
Tuto svou prózu později Bulgakov přepracoval a včlenil ji do svého nejslavnějšího díla, románu Mistr a Markétka. Toto románové podobenství se dočkalo hned trojího zvukového zpracování. V roce 2011 jej načetl jako jednohlasou nezkrácenou četbu Jiří Ornest, nahrávka vyšla na CD pod značkou Levné knihy. V roce 2020 vznikla opulentní devítidílná superprodukce Audiotéky s Martinem Myšičkou, Annou Fialovou, Jiřím Lábusem a desítkami dalších herců. Přelomovým dílem však zůstává dramatizace z pera Jana Vedrala natočená v roce 1977 režisérem Jiřím Horčičkou. Uslyšíme Ladislava Freje, Helenu Friedrichovou, Eduarda Cupáka, Jiřího Ornesta, Viktora Preisse a především Miloše Kopeckého v roli satana Wolanda. Uvedení jevištní podoby této třídílné inscenace později Kopecký vydupal na vedení vinohradského divadla; premiéru zde měla v květnu 1989 v režii Jaroslava Dudka a v rámcově podobném obsazení.
