Selma Lagerlöfová
20. listopadu 1858 se v panském sídle Mårbacka ve středozápadním Švédsku narodila spisovatelka Selma Lagerlöfová, výrazná představitelka novoromantismu, která se z pedagogického prostředí postupně vypracovala k mezinárodnímu věhlasu a stala se první ženou oceněnou Nobelovou cenou za literaturu.
Její tvorba hluboce zakořeněná v krajině jejího dětství Värmlandu a inspirovaná lidovým vyprávěním se vyznačuje propojením reality s mystikou, silnou humanistickou linií a mimořádným smyslem pro kompozici. V mnoha prózách se vracela k dětství, rodinným příběhům a švédským tradicím, které dokázala převést do nadčasových obrazů a moderního literárního jazyka.
Veřejné působení spojila s výrazným občanským postojem, o čemž svědčí i její gesto na podporu Finska během zimní války – zaslala finské vládě svou Nobelovu medaili, aby ji vydražila a peníze použila na nákup zbraní a munice. Jako první žena usedla také ve Švédské akademii, kde podnítila širší přijetí ženské literatury. Zemřela roku 1940 ve svém rodném Mårbacku, který se jí za života povedlo odkoupit a který se tak stal symbolem její osobní i umělecké osobnosti.
V roce 1906 napsala prózu pro děti nazvanou Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, poetický příběh o chlapci zakletém za trest ve skřítka, který na hřbetě divokých hus putuje napříč Švédskem a Laponskem a poznává přírodu, krajinu i život prostých lidí. Knihu, původně zamýšlenou jako moderní učebnici vlastivědy, jejíž nádherný jazyk i poetičnost však přežily generace, načetl v roce 2021 pro Tympanum Saša Rašilov.
Tutéž předlohu natočil už v roce 1995 režisér Karel Weinlich podle scénáře Jaroslavy Kubištové jako padesátiminutovou rozhlasovou hru. Plejádu skvělých herců (Vladimír Brabec, Ivan Trojan, Růžena Merunková, Milena Steinmasslová, Ladislav Trojan a další) doplňuje v roli chlapečka Nielse tehdy malý René Krupanský, pozdější loutkoherec a mim známý zejména z role klauna v dětském televizním pořadu Kostičky.
V roce 2001 natočila režisérka Markéta Jahodová vícehlasou rozhlasovou četbu jedné z povídek z knihy Legendy o Kristu Betlémské děcko. Netradiční, téměř apokryfní vyprávění zprostředkovali posluchačům Daniela Kolářová, Věra Kubánková a Zdeněk Maryška.
V polovině dvacátých let pracovala Lagerlöfová na svém vrcholném díle, románovou trilogii Löwensköldův prsten, Charlotta Löwensköldová a Anna Svärdová. Romány se odehrávají v polovině 19. století a uvádějí čtenáře do nejrozmanitějších společenských prostředí a v bohatém ději s mnoha zápletkami je zachycena řada lidských typů a charakterů. V roce 1997 napsala Martina Drijverová scénář k rozhlasové hře na motivy z trilogie, kterou nazvala Generálův prsten. Natočil ji režisér Karel Weinlich a do hlavních rolí obsadil Radoslava Brzobohatého a Slávku Hozovou.
Zdena Hadrbolcová
Před dvěma roky zemřela česká herečka, dramaturgyně a scenáristka Zdena Hadrbolcová. Její tvůrčí dráha se odvíjela především na pražských divadelních scénách – po studiích na DAMU zakotvila v libeňském Divadle S. K. Neumanna (dnes Pod Palmovkou), kde strávila podstatnou část kariéry, a souběžně působila v experimentálně laděném Divadle na okraji, v němž se uplatnila i jako autorka. Od 90. let byla spjata zejména s Divadlem Na zábradlí, vedle toho hostovala na dalších scénách, pracovala pro film a televizi a pedagogicky působila na DAMU.
V roce 1964 ji obsadil Jaroslav Chundela do jedné z hlavních rolí v rozhlasové adaptaci komedie Julia Zeyera Stará historie o dvou milencích (Zdena Hadrbolcová a Antonín Molčík), kteří obelstí chlípného starce (Ladislav Šimek), jež zahořel pro vdovu Lavinii (Jaroslava Tvrzníková). Zeyerova dramatická prvotina vystavěná na půdorysech italské commedie dell’arte a Moliérových frašek neměla v době svého napsání valný úspěch, toho se dočkala až dvacet let po autorově smrti, kdy se jí ve Vinohradském divadle dramaturgicky a režijně ujal Karel Čapek. Od té doby tvoří součást repertoáru českých divadel.
Vedle rozhlasového herectví se Hadrbolcová úspěšně věnovala i interpretaci rozhlasových četeb a četeb na pokračování. V roce 1986 tak vznikla osmidílná četba životopisného románu o Elišce Krásnohorské Ptáci odlétají z pera české novinářky a spisovatelky Heleny Hodačové. Spisovatelku a bojovnici za práva žen sledujeme od útlého dětství až do doby, kdy po sedmi letech plzeňského působení a uměleckých začátcích mladá Eliška opouští rodinu, aby se vydala do Prahy, centra kulturního dění obrozujícího se národa.
V době svého působení v Divadle na okraji upravila pro jeviště Postřižiny Bohumila Hrabala a zahrála si v nich roli rozverné manželky správce pivovaru Francina Maryšky, její role v hrabalovském snímku Slavnosti sněženek také patří k těm nezapomenutelným. Snad i proto si ji režisér Petr Adler vybral pro interpretaci Hrabalových vzpomínkových próz, které vznikly jako četby na pokračování v letech 1992 a 1993. Jde o prózy Svatby v domě, Vita nuova a Proluky.
