Vojtěch Dyk
Čtyřicáté narozeniny dnes oslaví herec a zpěvák Vojtěch Dyk známý účinkováním v kapelách Nightwork či B-Side band a z řady televizních a filmových rolí (připomeňme Dannyho Smiřického v televizní adaptaci Škvoreckého Malé pražské Mataháry, kterou pod názvem Rytmus v patách natočila režisérka Andrea Sedláčková).
Příjemná barva hlasu, hudební nadání a herecké schopnosti ho předurčily i k solidním výkonům na poli rozhlasového herectví a audioknižní interpretace. V roce 2010 vznikla ve vydavatelství Tympanum dvou a půlhodinová dramatizace novely Tracyho tygr Williama Saroyana, v níž se v režii Jana Jiráně představil v hlavní roli vedle Jiřího Lábuse, Ilji Racka, Arnošta Goldflama či Marthy Issové.
O dva roky dříve pro totéž vydavatelství načetl první díl slavného Stopařova průvodce galaxií Douglase Adamse. Vynikl zde poněkud exaltovanějším výkonem, který si však řada posluchačů oblíbila.
Několik audioknih natočil ve spoluinterpretaci se svou manželkou Tatianou Dykovou. V roce 2016 vznikla v Tympanu jejich společná četba Ezopových Bajek, v roce 2020 pak načetli pro Témbr Malého prince, kultovní knížku Antoina de Saint-Exupéryho.
V Supraphonu vznikla v roce 2018 nahrávka humoristického románu Miroslava Skály Svatební cesta do Jiljí, jehož děj je znám z televizní inscenace, v níž si čerstvě sezdaný pár zahrála jiná herecká manželská dvojice, totiž Josef Abrhám a Libuše Šafránková. Vynikající text plný svižných dialogů dal vzniknout nahrávce, o které referoval Jakub Horák v recenzi nazvané Dyk a Vilhelmová mají před svatbou.
Ludvík Vaculík
Bez jednoho roku sto let dneska uplyne od chvíle, kdy se v Brumově na Zlínsku narodil spisovatel, novinář a samizdatový vydavatel Ludvík Vaculík. Nositel řady vyznamenání včetně Ceny Jaroslava Seiferta, Státní ceny za literaturu nebo Ceny Ferdinanda Peroutky byl od konce 2. světové války rychle střízlivějící komunista, z KSČ byl jako silný kritik poměrů vyloučen už v roce 1967.
V červnu 1968 sepsal na žádost univerzitních a akademických vědců manifest Dva tisíce slov, který obsahoval poměrně tvrdou kritiku poválečného vývoje v Československu a později byl označen za kontrarevoluční. Zajímavostí je, že provolání vzniklo na výslovnou výzvu předsedy ústředního výboru Národní fronty Františka Kriegla – oba se o devět let později zařadili mezi první signatáře Charty 77.
Vaculík v roce 1966 vydal svůj nejznámější román Sekyra inspirovaný osudy vlastního otce a založený z velké části na osobních vzpomínkách a prožitcích. Text, který zásadně vybočoval z dobových norem a představ o podobě i funkci literatury, načetl v roce 1991 jako patnáctidílnou četbu na pokračování herec Jan Kačer.
Během normalizace redigoval samizdatovou edici Petlice, v níž vyšla celá řada titulů, které dnes pokládáme za kanonické. Vedle románů Karla Pecky, Ivana Klímy, Karola Sidona či Pavla Kohouta zde vyšly i divadelní hry Václava Havla, básnické sbírky Zbyňka Hejdy, Jaroslava Seiferta a třeba i paralelní vydání próz Bohumila Hrabala, oproti oficiálním vydáním bez cenzurních a autocenzurních zásahů.
V této době tíhl k existencialismu a napsal dvě výjimečné prózy: Novela Morčata pojednává o bankovním úderníkovi, který postupně ztrácí lidskost a začne provádět kruté pokusy na svých zvířecích „mazlíčcích“, podobně jako kruté pokusy provádí totalitní režim na něm samotném. Oceňovaný Český snář představuje osobité deníkové záznamy ze 70. let, v nichž se Vaculík mísením reality, snů a intimních zpovědí vyrovnává s morálními dilematy, občanskou pasivitou i touhou po lásce v atmosféře Husákova režimu. V roce 2016 vznikla v interpretaci Jana Vondráčka patnáctidílná rozhlasová četba na pokračování.
V neposlední řadě byl Vaculík pokračovatelem české tradice novinového fejetonu, který povýšil na svébytný literární formát, a také moravský patriot a osobitý zpěvák lidových písní. Obě tyto esence své osobnosti spojil v letech 1991–1993 v rozhlasové nahrávce Ludvíka Vaculíka radosti, radosti, na níž zpívá spolu se svou dcerou Cilkou (dnes uznávanou scenáristkou a prozaičkou Cecílií Jílkovou) a čte své fejetony.
Raymond Chandler
137 let dnes uplyne od narození nejznámějšího představitele americké drsné školy detektivky Raymonda Chandlera.
Duchovní otec Phila Marlowa po sobě zanechal patnáct povídek, sedm kompletních a jeden nedokončený román a slavnou esej Prosté umění vraždy z roku 1935, v níž vyjádřil estetické, kulturní a morální předpoklady detektivky jako literárního žánru, který má ambici překročit hranice zábavného čtení.
Pětice povídek – které téměř všechny posloužily jako náměty pro seriál Phil Marlowe, soukromý detektiv z 80. let s Powerserm Boothem, přestože v žádné ikonický detektiv ještě nevystupuje – posloužila jako námět pětidílného seriálu Pět příběhů a pět detektivů, který v roce 2002 natočil podle scénářů Ivana Bednáře režisér Vlado Rusko. V hlavních rolích se postupně představili Jiří Štěpnička (Čmuchal se špatnou pověstí), Otakar Brousek ml. (Perly jsou jen pro zlost), Jiří Ornest (Hotel Poslední štace), Boris Rösner (Výstřely u Cyrana) a Viktor Preiss (Výpalné na Noon Street).
Už v roce 1991 natočila režisérka Alena Adamcová dramatizaci další povídky z předmarloweovského období Král ve žlutém hávu podle scénáře předního znalce americké literatury Vladimíra Hendricha s Josefem Somrem a Petrem Kostkou v hlavních rolích.
Jednu z prvních románových, dokonce dramatizovaných četeb připravil v roce 1966 Josef Pohl z románu Dáma v jezeře, v roce 2012 pak Mladá fronta a Tympanum vydali na CD vůbec první Chandlerův román Hluboký spánek v interpretaci Tomáše Hanáka, představitele parodického Marlowa ve filmové komedii Václava Marhoula Mazaný Filip. Tentýž román načetl v roce 2023 jako čtrnáctidílnou četbu na pokračování Petr Lněnička, o rok později následovala próza Sbohem buď, lásko má. Vzhledem k tomu, že jde o první a druhý Chandlerův román, je velmi pravděpodobné, že by nás v dohledné době mohlo čekat Vysoké okno.
