Robert Fulghum
Dvě osmičky vedle sebe má ode dneška v kolonce svého věku populární spisovatel, ale také unitářský pastor a muž mnoha dalších řemesel Robert Fulghum proslulý především knížkami shrnujícími drobné úvahy a zamyšlení o životě a lidstvu.
Audioknižní verze čtyř jeho knih v minulosti vydalo Tympanum. Knížku Ach jo oddychových „úvah z obou stran ledničky“, jak zní její podtitul, původně načetl pro potřeby zrakově postižených klientů Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana herec Vladimír Čech a Tympanum ji vydalo v edici Načteno v rámci spolupráce obou institucí.
Sbírku vtipných a lidských esejů Už hořela, když jsem si do ní lehal načetl jako jeden ze svých mistrovských, byť bohužel nikoli častých výkonů Petr Oliva.
Výčet doplňují tituly Drž mě pevně, miluj mě zlehka v podání Miroslava Hanuše a Heleny Dvořákové a Opravdová láska, v níž se k oběma jmenovaným přidal ještě Marek Němec.
Valja Stýblová
Přes sto třemi lety se v čínském Charbinu narodila lékařka a spisovatelka Valja Stýblová, jedna z mála představitelek oficiální literatury během komunistického režimu, jejíž knihy nepostrádají výraznou literární kvalitu, ale zároveň se vyznačují hloubkou zpracování morálních témat i čtivostí.
Její jméno zarezonovalo v 80. letech díky výjimečnému filmu režiséra Jiřího Svobody Skalpel, prosím s Miroslavem Macháčkem v hlavní roli neurochirurga, který svolí k provedení téměř beznadějné operace mozkového nádoru malého chlapce. Předlohu v roce 2024 nádherně načetl Martin Preiss a o této nahrávce jsme podrobně referovali v článku Lidskost stavěná před profesi.
Jméno Valji Stýblové však nebylo neznámé čtenářské obci, velkou popularitu si získala už její prvotina, novela Mne soudila noc, v níž se autorka věnuje nelegálním potratům jakožto otázce lékařské etiky i obecné morálky. V roce 2001 natočil režisér Ivan Chrz podle scénáře Šárky Koskové její stejnojmennou dramatizaci s Ivanem Trojanem a Jiřím Langmajerem v hlavních rolích.
Casanova
4. června roku 1798 zemřel v ústraní na zámku Duchcov legendární diplomat, spisovatel, konspirátor a špión Giacomo Girolamo Casanova, jehož jméno se stalo synonymem pro svůdce žen a zdatného milovníka. Jeho poslední slova však údajně zněla „Žil jsem jako filozof, ale umírám jako křesťan,“ což naznačuje, že poslední roky svého života možná věnoval pokání. Jeho ostatky byly pohřbeny u kaple svaté Barbory na duchcovském hřbitově, ale postupem času hrob zpustl a byl zapomenut, takže jeho přesné umístění už je dnes neznámé.
Jeho nejvýznamnějším dílem je i co se erotiky týče nesmírně otevřená vlastní biografie Historie mého života, která mimo jiné přináší i významné svědectví o dobové módě a etiketě. V roce 2001 v režii Hany Kofránkové načetl vybrané kapitoly jako desetidílnou četbu na pokračování herec Luděk Munzar.
Ten se také se stejnou režisérkou o rok později zhostil interpretace Casanovovy drobnější práce Můj útěk z olověných kobek(uváděných sice s malým o, avšak Olověné kobky byl neoficiální název káznice), v níž dobrodruh popisuje historii svého útěku z benátského vězení. Líčení je natolik barvité, že místy připomíná akční film…
