Daniela Fischerová

​Všude kolem pravěk. A do toho je navíc nutno polidštit ufony. Přesněji řečeno flufóny… V místech, kde se jednou budou rozkládat Čechy, se u paty budoucí bájné hory Blaník usadil kmen Strakatých uší vedený šamanem Tě pérem. Jeho zvídavá omladina zastoupená holkou Sojkou a klukem Tě pírkem, kteří by si už moc rádi malovali uši tak jako všichni zdejší dospělí lovci a sběrači, zrovna objevila kouzlo poezie a písmenek, když vtom… Když vtom v kraji přistanou flufóni z planety, kde se pokrok nejdřív raketově urychlil a potom stejným fofrem zvrhnul. A co víc, desatero mimozemských padouchů, které jejich přešlechtěná kultura zavrhla jako trestance, hodlá území kolonizovat pěkně po vyvrhelsku. To jako vážně? No to by tak hrálo! Jestli to se zemí pod Blaníkem nemá jít z kopce, je třeba urychleně jednat. Moudré kmenové hlavy naštěstí cítí, že vesmír je poměrně úhledný a nesnáší lži. A tak vymyslí plán…

Neposlušný Budulínek je proti němu břídil! Nalezenec, kterého se v pohádkovém Krachlese ujali panovačná jezinka Blbule a uťápnutý hejkal Blboul, je totiž zlobidlo přímo ukrutné. Místní strašidla děsí už od kolébky, jelikož popletený lesní matrikář mu zkomolil jméno v duchu vúdú – takže se to s černookým klukem veze jako „nomen omen“, až jsou z toho jeleni úplně všichni. Předurčení nutí Vúdúlínka mučit sousedy, aniž sám chce, načež vlkům vypadávají zuby, ryby létají nad hladinou a křen schne, sotva ho vidí. Zlo je náramný prevít. Rodí se potají jako pšouk a sílí úměrně tomu, jak svého nositele vylučuje ze slušné společnosti. Neměl by to tedy vyvrženec dát světu pořádně sežrat a stát se mizerou, co nakonec zastraší i sám sebe? Nebo se v téhle divočině najde odvážná duše, která ho přiměje poslat veškeré zlobení po vodě do nenávratna?