Gabriela Vránová

S rukou na spoušti taseného ovladače přepínám v téměř libovolný večer televizní programy, od veřejnoprávního přes komerční po satelitní. Po obrazovce se řítí svalovec — cvak — pot se mu řine po udělaných svalech cvak — míří bouchačkou — cvak — kalašnikovem — cvak — kdovíčím na prchajícího zločince — cvak — je to ženská a málem mu ustřelí palici — cvak — omráčen padá a vstává —cvak — skočí z osmého patra a dopadne na paty — dost. Vypínám televizi. Nabídla mi dnešní podobu staré dobré detektivky překuklené do krimi akčního thrilleru.