bětovala jsem život chlapovi, kterýho mohlo zastoupit kuře.“
Krátká novela nabroušená jako břitva, která svými syrovými emocemi a ohromující a gradující upřímností odhaluje nitro člověka.
Seznamte se s Nives: vdova, skrz naskrz Toskánka, hrdinka. Nedávno přišla o svého manžela. Neplakala, když ho našla mrtvého v chlívku, neplakala ani na pohřbu, ale teď ji přepadla samota. Když se rozhodne vzít si do domu jako společnost slepici, je šokovaná, zmatená a trochu provinile zjišťuje, že drůbeží společnost je více než adekvátní náhradou za jejího mrtvého manžela. Díky přítomnosti kuřete se Nives poprvé od jeho smrti dobře vyspí. Jednoho dne však slepice Giacomina ztuhne. Nives není schopna ochrnutou opeřenou přítelkyni probudit, a tak jí nezbývá než zavolat veterináře, svého starého známého. Následuje telefonát, který jako by trval celý život, telefonát, který se stane románem. Jejich rozhovor se odvíjí od slepice k minulosti - k životu, který kdysi sdíleli, k tajemstvím, která nikdy neměli odvahu odhalit, k ranám, které se nikdy nezhojily. Slepice sice dokonale upoutá vaši pozornost, ale to, co budete prožívat na konci Naspiniho krátké novely, je celý Nivesin životní příběh.
Emoce několikahodinového telefonátu, nejnečekanější tajemství a prozření, rychlost jakou se mění tóny, plynulost přechodů od frašky k syrové lítosti. V Nives se ozývají příběhy, které si vyprávíme v noci, když nemůžeme usnout: příběhy o ztracené lásce, o opuštění, o tiché a srdce drásající nostalgii, o radosti, smíchu a zoufalství.
