Čapkovo dílo bylo přeloženo do mnoha světových jazyků. Do literatury vstoupil lyrizujícími prózami psanými s bratrem Josefem (Zářivé hlubiny). Od prvních vlastních povídek (Boží muka) se orientoval k zachycení složitosti lidské osobnosti (trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, Život a dílo skladatele Foltýna). Relativistická skepse vůči zjednodušujícím řešením filozofických i sociálních problémů odrážející se v Čapkových dramatických alegoriích (R.U.R., Ze života hmyzu, spolu s J. Čapkem) i v jeho utopických románech (Továrna na absolutno, Krakatit), vyústila v příklonu ke světu obyčejného člověka (První parta) a k vžitému řádu věcí. V době vzestupu mezinárodního fašismu se Čapkova idealizace tzv. malého člověka a nenápadných hodnot života stala východiskem humanistického odporu k hrozbě války (Válka s Mloky, Bílá nemoc, Matka).
Karel Čapek je rovněž autorem knih pro děti (Devatero pohádek) a překladů z francouzské poezie (Francouzská poezie nové doby), které výrazně ovlivnily vývoj českého verše, povídek (Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Kniha apokryfů) a cestopisů (Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever). Podle Čapkových literárních děl byly natočeny například filmy Loupežník, Bílá nemoc, Hordubalové, Čapkovy povídky, Krakatit, O věcech nadpřirozených, Lotrando a Zubejda aj.
