Hrdinou můžeš být, i když se soupeř osobně nedostaví. Spoléhej na české ručičky! Zázračný boxer Vilda Jakš, ranař z vesničky u Brna, se navzdory nevalnému školnímu prospěchu vypracoval v celebritu, s níž se v mladém Československu mohl měřit jen málokterý sportsmen. I zásluhou zvláštních úlev během vojenské služby na letišti v Kbelích se stal roku 1931 poprvé mistrem republiky v rohování. Reportážní román kronikáře křivolakých cest našeho odboje Dalibora Váchy ho však zastihuje až zjara roku 1935, kdy v Paříži pilně trénuje na vrcholný světový mač. Buď smete kvalifikanty, které mu mezi provazy nastavěli šíbři z branže, buď ve finále udolá mlátičku Thila a vystoupí na Olymp, nebo ho bude muset dobývat odjinud. Pořád přece díky známostem zvládá prodávat české sklo a hýčkat milenky, jež kolem něj krouží jako vosy. Avšak nadejde Mnichov a protektorát – a v něm se furiantský vlastenec rozhodně dusit nehodlá. Žít i v exilu umí a šíří kolem sebe nakažlivý elán, nicméně v řadách formující se 311. bombardovací perutě RAF se žádá víc. Vzlétnout do ringu s chladnou hlavou! A přestože je knírkatý protivník z Berlína v téhle vzdušné bitvě zjevný, neráčil se k ní dostavit osobně, takže Vilda musí boxovat i sám se sebou, aby hrdinský přerod zvládl… „Portrét tančícího elegána Vildy Jakše“ se nemalou měrou věnuje jeho působení v řadách RAF. A boxerovy předválečné osudy, velmi volně zpracované ve filmu Pěsti ve tmě (1986) s Markem Vašutem, nyní autor zbavuje dobové ideologické příměsi.
