Několik let pracoval jako žurnalista, do literatury vstoupil ve 20. letech jako básník a člen literární skupiny Tulenkantajat – Nositelé ohně, která se stavěla proti finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské směry. Zatímco jeho předválečná díla odrážela složitou mezinárodní situaci Finska a odehrávala se často v Helsinkách (Velká iluze, Z otce na syna, Město smutku a radosti, Cizinec přichází), po válce se věnoval zejména historické próze. Světovou proslulost mu získala kniha Egypťan Sinuhet (1946, česky poprvé 1965), avšak i jeho další historické romány (Pád Cařihradu, Temný anděl, Krvavá lázeň, Šťastná hvězda, Jeho království, Tajemný Etrusk...) a povídky se setkaly se značným čtenářským ohlasem.