Pavel Růt

Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů.

Poslední lednová neděle roku 2018 je pro deníkového komentátora Jana „Johana“ Součka den blbec. Prezidentské volby znovu vyhrál záštiplný stařec a pokrytectví kolegů z domovské redakce je už natolik nesnesitelné, že hrdina raději vyklízí pole i zásuvky a uvažuje, co se dá s padesátkou na krku mimo novinařinu podniknout. Náhle mu padne zrak na další výlev internetového tlachala Liona 22, jehož diskusní příspěvky pod redakčními články žurnalistu celé měsíce štvou. V zoufalství se rozhodne vypátrat, co je ten štváč z maloměsta zač: nějaký Petr Rubeš. Snad si na něm trochu zchladí žáhu, až se přestěhuje poblíž a tajně si ho proklepne. Nebude mít ale Johanova pomsta hořkou pachuť jako v Kunderově Žertu? Co vlastně vyhořelý intelektuální samotář získá tím, když se pověsí na pazdráta, kterého svým psaním dosud tak rozčiloval?