Terry Pratchett

V království Lancre nastává den letního slunovratu, blíží se horká svatojánská noc plná shakespearovských čar a kouzel. V hospodářských porostech se objevují kola – a výjimkou není ani květináček s hořčicí a řeřichou, které Stařence Oggové vypěstoval čtyřletý Žuchlík. Ona i Bábi Zlopočasná vědí, co to znamená… A Magráta Česneková se má ráno vdávat! Všechno přitom mělo být tak snové! Avšak Morrisovi tanečníci už chystají divadelní hru u kamenného kruhu, do města právě dorazila delegace mágů, a navíc se skrze oslabenou hranici mezi dvěma vesmíry do Zeměplochy vracejí také elfové. Jenže ne sami. Přinášejí s sebou i všechny krutosti tradičně spojené s jejich rodem: únosy počínaje a vražděním konče… Postaví se jim někdo?

Kritický nárůst životní energie způsobuje na Zeměploše zmatek. Vzduchem létá haraburdí, nadávky se zhmotňují do podoby zmutovaných komárů, blábolící mágové čelí invazi nákupních vozíků – a staří ne a ne umřít, ani když jim ostatní „pomůžou“ a zakopou je pár sáhů pod zem. Rodí se odbory nemrtvých a ožívají i kopky hnoje... Kam se poděl Smrť? Neodešel, jak si mnozí mysleli... dostal padáka! Tou dobou se kdesi na venkově zjeví cizinec v sedle ušlechtilého bílého koně a nabroušená kosa ho poslouchá snad na slovo. Inu, na farmě slečny Zahořalé se při žních hodí každý pomocník, a tak se sekáč pouští do práce, i když někdy tak trochu po svém.

Starý kněz zemřel tou nejúhlednější smrtí. Ruce měl zkřížené na hrudi, oči zatlačené a někdo mu vstrčil něco do úst. Vypadalo to jako rolička stočeného papíru. To dodávalo mrtvému znepokojivě furiantský vzhled, jako kdyby se rozhodl dát si ještě po smrti poslední cigaretu.