Postava Julese Maigreta byla pro Rudolfa Hrušínského téměř šitá na míru, skvěle ztělesňoval jeho zažitou představu. Roli osobitého komisaře ztvárnil i před filmovou kamerou, mnohem úspěšnější však byl ve stejné úloze v rozhlasovém studiu. Toto spojení, které počátkem 70. let stvořil režisér Jiří Horčička, nakonec vyústilo v dvě desetiletí trvající spolupráci a zároveň dalo vzniknout jednomu z nejvýraznějších cyklů rozhlasových detektivek.
Protože všech čtrnáct příběhů lze zakoupit také v jednom balíku, přibližme si nejprve celou sérii a teprve poté aktuální novinku. Podle dostupných údajů začalo v roce 1970 natáčení prvních rozhlasových her. Šlo o příběhy Maigret a lovec zvuků, Maigret a tulák, Maigret a stará dáma a Maigret a tělo bez hlavy. K nim se v následujícím roce přidaly díly Maigret a případ Nahour, Maigretův zloděj a Maigret a přístav v mlze. Před jejich dokončením však přišel pro Rudolfa Hrušínského zákaz činnosti, který znamenal dočasné přerušení práce i na těchto rozhlasových hrách. Návrat k roztočeným páskům se konal až o sedm let později, kdy byly detektivky postupně dokončovány a jejich odvysílání probíhalo průběžně v letech 1977 a 1978. Na další komisařův případ, Maigret a zbytečné starosti, si posluchači museli počkat až do roku 1986. O dva roky později natočil Rudolf Hrušínský pod režijním dozorem Josefa Hajdučíka díl nazvaný U kulaté báby, na který v letech 1990 a 1991 navázaly poslední detektivky – Maigret a Dlouhé bidlo, Maigret v lázních, Maigret chystá léčku, Maigret zuří a Maigret a mrtvá dívka. Vzhledem k velkým časovým rozestupům lze jen litovat, že rozhlasových her nevzniklo ještě více. Na druhou stranu je velkým úspěchem i to, že byly roztočené hry z počátku 70. let dokončeny a nebyly z pásků smazány.
Teprve desítky let od rozhlasové premiéry vychází všech čtrnáct příběhů na CD i v digitálním formátu. Samotné hry jsou opravdu podařené, jejich vydání lze však po formální stránce několik věcí vytknout. Například název třetího balíku příběhů 4x komisař Maigret (potřetí) na stránkách některých obchodů je zavádějící. Neodpovídá totiž počtům her na předchozích výběrech, kde bylo vždy pět příběhů. Ještě více nejasné je řazení jednotlivých her do dílů kompletu. Příběhy nebyly vybrány chronologicky, což s sebou nese nepřesnosti v obsazení herců do jednotlivých rolí, což pozorný posluchač jistě odhalí. Vladimír Brabec hrál ve starších příbězích roli inspektora Lucase, později však přešel do role inspektora Janviera. Toho ovšem před ním ztvárňoval Josef Větrovec. Řazení příběhů dle data vzniku by navíc působilo jednotněji i po stránce zvukového zpracování. Booklety pak sice nabízejí hezkou grafiku, ale na výčet informací či průvodních textů jsou poměrně skoupé. Například podrobnější informace o obsazení by byly pro ty, kteří si koupí fyzický nosič, jistě vítaným bonusem.
Co se týče samotných dramatizací, zde téměř nezbývá prostor pro jakoukoliv kritiku. Posluchače jistě potěší vyváženost celé série, kdy nelze upřednostnit hry ze 70. let ani jejich pozdější následníky. I přesto, že každý román musel být zkrácen na délku zhruba hodinové rozhlasové hry, řečeno je vždy vše podstatné. Střih působí až filmově, rychlý spád střídá často pasáž klidnější, vyjadřující zpravidla vyčkávání či přemýšlení v momentech, kdy se Maigretovi nedaří vyšetřování posunout dál. Rozhlasová detektivka našla v této sérii svůj vzor na mnoho let dopředu nejen po stránce obsazení kvalitních herců i do epizodních rolí, ale také co se týče práce se zkratkou a zakomponovanými hudebními motivy. Největší předností pochopitelně zůstává umění Rudolfa Hrušínského vystihnout přesně svým hlasem aktuální dění ve hře. V zásadě bodrou a přívětivou postavu umí okamžitě proměnit v rozzuřeného bojovníka za spravedlnost. Při výslechu dokáže nasadit masku přísného a nelítostného vyšetřovatele, nahánějícího strach.
Všechny své schopnosti předvedl Rudolf Hrušínský i ve čtveřici rozhlasových her, která svým vydáním uzavírá sérii „jeho“ maigretovek. Úvodní případ z poslední části cyklu, Maigret a mrtvá dívka, patří k závěrečné sérii z roku 1991 a zároveň k psychologicky nejpropracovanějším dílům. Figuruje zde nezvykle vypravěč (inspektor Janvier), což poněkud překvapí a trochu narušuje obvyklé plynutí příběhu v přítomném čase. Celý příběh však vychází z minulosti, takže vypravěč posluchači trochu usnadňuje cestu proti proudu času a osvětluje úvahy komisaře Maigreta.
Rodinné drama se ve hře Maigret a případ Nahour dotýká bankéřské rodiny Nahourů, která patří k nejbohatší společenské sféře. Policie musí rozplétat dovedně spletenou síť lží, aby zjistila, kdo stojí za vraždou jednoho ze členů rodiny a jakou roli v příběhu hraje noční Paříží prchající dvojice v luxusním automobilu.
Jeden z posledních natočených příběhů vypráví o tom, jak Maigret chystá léčku. Komisař se zde snaží polapit vraha mladých žen. Když však jednoho večera zadrží podezřelého, vyvstávají pochybnosti, zda jde opravdu o hledaného pachatele. Dokáže Maigret odhalit pravdu i pod tlakem novinářů?
Závěrečný Přístav v mlze patří k nejlepším dílům ze 70. let. Identifikací muže, který ztratil paměť i schopnost komunikovat, celý příběh teprve začíná. Složité události v minulosti, které vedly k pokusu o zabití a dokonce i k dokonané vraždě, totiž můžou skončit špatně i pro samotného Maigreta…
Kromě Rudolfa Hrušínského se můžete těšit mimo jiné na Jiřího Adamíru, Irenu Kačírkovou, Jiřího Plachého, Vladimíra Brabce, Ilju Racka, Otakara Brouska staršího či Blanku Bohdanovou. Ti všichni zde dokázali zužitkovat své bohaté herecké zkušenosti.
Archivy tak konečně vydaly z Hrušínského Maigreta patrně vše, co mohly. Pokud máte rádi rozhlasové detektivky, určitě nesmí celá série chybět ve vaší sbírce. Rychlé tempo, přední herci, nenapodobitelná atmosféra dobové Paříže a francouzského venkova. To vše má své místo i mezi dnešními detektivkami. Řekl však komisař Maigret opravdu poslední slovo? Radioservis může z archivu rozhlasu vydat ještě další čtveřici maigretovek. V roce 1979 totiž Josef Červinka natočil Maigretovy Vánoce, ovšem s Otou Sklenčkou v titulní úloze. V roce 1995 si Karel Weinlich „odskočil“ od pohádek ke zcela vážnému a až nečekaně zahloubanému dílu Maigreta Případ Saint-Fiacre. Maigret a případ Cecilie a Maigret a přízrak jsou pak názvy dvou her z konce 90. let, kdy si Ivan Chrz zvolil pro roli Maigreta Josefa Somra. Málokdo by tuto roli, snad až na v rolích policejního vyšetřovatele zběhlého Jiřího Štěpničky, mohl zvládnout po Rudolfu Hrušínském lépe. Něco z atmosféry původních 14 příběhů však zůstává neopakovatelné a nezopakovatelné. Dnešní režiséři či dramaturgové to ale mohou brát jako hozenou rukavici. Dokáže někdo z nich připravit svébytného Maigreta, který u posluchačů uspěje, stejně jako tomu bylo u Jiřího Horčičky s Rudolfem Hrušínským?
