Českobudějovický rodák Roman Cílek dnes žije v Praze. Jde o autora literatury faktu a kriminálních příběhů, který pravidelně spolupracuje s řadou českých periodik, televizí i rozhlasem a který získal i řadu ocenění, třeba v mezinárodní soutěži o Cenu Egona Erwina Kische. Jako spisovatel je dodnes velmi plodný. Včetně pseudonymů Zdeněk Roman a Vilém Pavlík je evidován jako autor u více než tří stovek svazků, které se z většiny dotýkají kriminalistiky – ať už jako beletrie nebo literatura faktu.
V audioknižním prostředí jsme se s ním mohli setkat například díky produkci Tympana. To vydalo jeho Oprátku za osm mrtvých. Jde o příběh Olgy Hepnarové, poslední ženy odsouzené v Československu k trestu smrti, která otočením volantu u nákladního vozu zabila osm lidí. Dalším titulem z téže produkce bylo Deset podob zla – i zde se autor snaží nahlédnout pod povrch známých událostí a přináší nečekané souvislosti. Obě nahrávky vyšly v roce 2023 v interpretaci Vladimíra Kroce.
Už dva roky před tím, ale začala ve vydavatelství Tebenas postupně vycházet řada Doteky, v níž Cílek formou povídek zpracovává skutečné případy z policejních spisů. V audioknižní podobě čte každou z povídek dotyčného souboru jiný herec. První vyšly Doteky hříchu v roce 2021 a už zde jsme se mohli setkat se jmény jako Igor Bareš, Miroslav Táborský, nebo Simona Postlerová. V dalším roce následovaly Doteky bezmoci, později pak Doteky osudu a letos spatřily světlo světa zatím nejčerstvější Doteky stínů.
Devět detektivních povídek si příznivci mluveného slova užijí v průběhu šesti a půl hodiny čistého času a seznámí se tak mimo jiné s úplně poslední audioknižní prací předčasně zesnulého Norberta Lichého. Dále zde velmi příjemné výkony podávají Kajetán Písařovic a Martin Zahálka. Igor Bareš čte – s pro sebe typickou – mírnou improvizovanou naléhavostí a poskytuje posluchači nenáročný zážitek, ostatně podobně jako Luboš Veselý, který jde do četby s až jaksi frejovskou pohádkovou hravostí.
Martin Trnavský, podobně jako Bareš, je posluchači velmi blízko a vypráví důvěrně. Celkem plynule jej pak přenesou přes svůj příběh Vilém Udatný a Hanka Shánělová. U posledních jmenovaných se ale jeden nemůže zbavit dojmu, že vyprávění načítají víceméně „z voleje“, tu a tam zbytečná pauza, kde by být neměla, jinde ne úplně logická intonace v souvětí, ale především velmi častý jev, kdy se herecký výkon odpichuje od každého jen trochu výrazného slova textu, aby jej zvýraznil ještě víc. Nakonec Antonie Talacková čte jí svěřenou povídku jako v nervové křeči a vysekává slova, podobna Michalu Jagelkovi v nešťastné nahrávce Krve pro rusalku.
Až na tuto jednu povídku jsou ale Doteky stínů v podstatě obstojným způsobem, jak se nenáročně seznámit s další várkou beletrizovaných kriminálních případů, a svůj účel tedy nejspíš plní. Mluvené slovo pak rámuje smutně nostalgická hudba stavěná na klavíru a smyčcích. Ti, kteří si sérii Doteky oblíbili, se jistě mají na co těšit, ostatně dosud čekají na audioknižní vydání další svazky jako Doteky snů, Doteky sváru, Doteky nenávratna či nejnovější Doteky znovuzrození.
