Vloni tomu bylo sedmdesát let, kdy se světu představil dnes již zcela ikonický příslušník MI6, agent s povolením zabíjet, James Bond. Zatímco z filmů ho povětšinou známe jako důvtipem, humorem a sex-appealem obdařeného hrdinu, jeho autor Ian Fleming si svou postavu představoval zcela odlišně jako nudného, nezajímavého vykonavače rozkazů, přesto však na rozdíl od filmových adaptací také nejistého, až pochybujícího o smyslu toho, co dělá. Mimochodem, jméno si pro svého hrdinu vypůjčil od autora ornitologické příručky, kterou měl sám jakožto nadšený pozorovatel ptáků ve své knihovně.
Chladnokrevný, snad až bezcitný Bond se v Casinu Royale poměrně překvapivě zamiluje do krásné a tajemné Vespe, zatímco se ovšem má více než na ženské půvaby zaměřit na to, jak porazit svého protivníka v hazardní hře bakara. V ní je totiž v sázce víc, než jen mnoho milionů franků. Hlavně proto, že někteří hráči odmítají hrát podle pravidel. Základní kostra příběhu zůstala poměrně věrně zobrazena i ve filmovém zpracování románu, kterým se štafetového kolíku představitelů Jamese Bonda poprvé chopil Daniel Craig.
V českém znění máme bondovské představitele asi spjaty se jmény Vladimíra Brabce (Roger Moore), Vladislava Beneše (Pierce Brosnan) a naposledy Jiřího Dvořáka (Daniel Craig). Není proto žádným překvapením, že právě jemu svěřili ve vydavatelství Tympanum románovou podobu Casina Roayle k načtení. Nemá cenu dlouho chodit kolem horké kaše, Dvořák je nejen profesionál, ale i jeden z nejtalentovanějších českých herců, takže audiokniha v jeho podání snad ani nemohla dopadnout špatně.
Na televizních obrazovkách často uplatňuje svůj uhrančivý pohled, který se mu ale až zázračně daří přenášet i do čistě hlasového projevu. Nahrávka v jeho podání je tak navzdory stáří předlohy a jistému morálnímu zastarání charakteru hlavního hrdiny (kterého autor navíc obdařil typicky suchým humorem až v předposledním románu na základě ohlasů na filmovou podobu se Seannem Connerym) velmi dobře poslouchatelná a přístupná širokému publiku. A to i tomu, které si doposud ke světu 007 nenašlo svou cestu.
Dvořák působí přesvědčivě a zaujatě jak v napínavých scénách, tak i zdánlivě pomalejších, popisnějších obrazech z casina, kde se autor snažil svým čtenářům představit zákonitosti inkriminované karetní hry, aby mohli patřičně docenit vzrušení, které prožívaly postavy příběhu rozestavěné okolo herního stolu. I kdyby ale Jiří Dvořák předčítal její pravidla třikrát tam a zpět, bude to posluchače stále bavit. Může za to snad jeho kouzlo osobnosti, ale také důsledná práce s intonací a důrazy, stejně jako pečlivé budování atmosféry pouhými změnami tónu hlasu.
Dvořák se vzhledem k lokaci příběhu musel prát více s francouzskou, než anglickou výslovností četných názvů a jmen. Občas je před složitějším cizojazyčným slovním obratem znát drobná pauza, samotná výslovnost však působí přesně, patrně díky pečlivé přípravě tvůrců ze studia Soundguru, kde nahrávka pod režijním dozorem zkušené Jitky Škápíkové vznikala. Filmové melodie šedesátých let připomínající hudba pak jen dotváří celkově zdařilou zvukovou podobu románového Casina Royale.
