Příběh staromládeneckého knihovníka Julia z Levého Brodu není dle mého ani humoristický ani třeba alespoň tragikomický román. Jedná se spíš o jakési filozofické dílo plné přemítání nad životem hlavní postavy a úvahami nad tím co a jak bylo či mohlo být. Ústřední zápletkou příběhu je Juliovo pozvolné převtělování se v cílevědomého spisovatele, požitkáře a milovníka Alberta, kterému je původně střídmý samotář Julius typově zcela vzdálený. Samotného děje je ve vyprávění málo.
Audioknihu v celkovém hodnocení zachraňuje kvalitní hlasové ztvárnění ostříleného narátora nakladatelství XYZ, herce Jiřího Žáka, obvykle excelujícího v detektivních kouscích francouzských autorů, jejichž je často i překladatelem (série Bernarda Miniera, Syndrom E a další). Interpret se svých rolí zhostil jako obvykle dobře. Dal si velmi záležet na tom, aby se mu podařilo zachytit tu správnou atmosféru maloměsta, kterou se svým příběhem snažil autor navodit, protože ta je v příběhu vlastně, vedle kouzelné přeměny melancholické hlavní postavy, zásadní.
Jiří Žák dokázal svým hlasem vykreslit přemýšlivost citlivého Julia, rozvážnost postarších, vážených dam či rozhořčenost téměř podvedeného manžela, ale také například překvapení zkušeného lahůdkáře nad nenadálými změnami preferencí letitého zákazníka.
Miroslav Horníček je mnohým známý komik i vypravěč. Mnoho svých děl si herec interpretoval sám (Dobře utajené housle aj.). Jeho projev byl originální (důraz na určitá slova ve větě či jejich slabiky, popřípadě důležité odmlčení se, či náhlé zrychlování řeči) a jen umocňoval jeho příznačný, ironický humor. Knihu Julius a Albert však nikdy nenačetl a Jiří Žák ji tak mohl pojmout zcela po svém.
Zatímco Horníčkův projev obvykle působí na posluchače, jako by autor stál před publikem v sále a vedl monolog směrem k posluchačům, Jiří Žák je oproti tomu skvělým vypravěčem interpretem, soustředícím se na plynulost děje, který se snaží emočně zabarvit kdekoliv, kde je to jen trochu možné. Jeho doménou je schopnost imaginace a jejího zprostředkování. Hovoří spíše pomalu, ale téměř bez mezer mezi slovy, což v kombinaci s poměrně dlouhými souvětími tohoto autora, které bývají navíc dost popisná, vyžaduje větší dávku koncentrace na straně posluchače.
Ačkoliv obsahově je knižní předloha podle mého názoru slabší – není příliš zábavná, což si kladla za cíl, ani ničím objevná, ale je spíše poměrně zbytečně rozvláčná bez dostatku akce či dramat, nasazení interpreta, jehož projev od počátku slibuje nějaké překvapení či tajemno a který přímo sálá zápalem pro věc, je hlavním důvodem, proč si audioknihu poslechnout. Mluvené slovo vhodně doplňuje jednoduchá, váhavá, lehce nemelodická linka, tvořená jednotlivými tóny historického nástroje. Obálka audioknihy je původní (z vydání roku 1989) a zdobí ji originální a zdařilá kresba Adolfa Borna.
