Jak se ukazuje, klíčem je zvuk. Sama autorka Kinga Krzemińská přiznává, že inspirací jí pro seriál Anima byla noční můra, kde zlo bylo zastoupeno zvukem. V první sérii původně polského audioseriálu hrálo velice důležitou roli to, co některé postavy slyší, zatímco jiné naopak ne. Stejně je tomu i ve druhé řadě, kde dřívější neidentifikovatelné zvuky získávají konkrétnější podobu. To ale neznamená, že by seriál přišel o svou děsivou stránku. Zkonkrétnění zvuků, ale ne úplné odhalení jejich původce, naopak posiluje hororovou atmosféru a podněcuje posluchačovu představivost, která si v ničem nezadá i s těmi nejděsivějšími audiovizuálními díly.
Navazující Anima 2: Návrat dějově navazuje na první sérii a sleduje další vývoj případu zmizelé vesnice, jejíž obyvatelé se díky komisaři Willerovi najdou v lese nedaleko vesnice. Zároveň je ve druhé řadě poměrně hodně prostoru věnováno osobnímu životu Willera a jeho nelehkému vztahu s matkou. Krzemińská velice umně pracuje s oběma rovinami a nechává je vzájemně se křížit a ovlivňovat, přičemž vytváří velice zajímavý příběh, jehož kořeny sahají od pověstí a mytologií přes vědu až k moderním technologiím. To všechno má v ději své pevné místo, nic nepůsobí nahodile ani neuvěřitelně, přestože mnohé obsahové prvky nezapřou inspiraci ve sci-fi.
Režisér české Animy Petr Gojda měl i v tomto případě před sebou předobraz v podobě polské verze, která vyšla jen o několik měsíců dříve. O české verzi lze tedy mluvit, trochu neuctivě, jako o kopii, avšak není kopie jako kopie. Přestože z hlediska sound designu, který navrhl Paweł Dudziak a zrealizoval Kamil Sajewicz a Stereotyp studio, jsou vlastně obě verze totožné, při srovnání hereckých výkonů vychází česká verze jednoznačně lépe. Zatímco u některých polských herců můžeme často slyšet divadelní manýru, tedy přehrávání, vedl režisér Petr Gojda své herce k co nejcivilnějším výkonům. Díky skvělé technické stránce, která by sice měla být samozřejmostí, ale v současnosti tomu tak někdy bohužel nebývá, a využití polského propracovaného zvukového plánu dokázali čeští tvůrci posílit autenticitu sdělení a zároveň vyburcovat posluchačovu schopnost imaginace na nejvyšší úroveň. Takže přestože je v Animě spousta „vizuální“ akce, je vždy audiálně zcela přehledná a posluchačům pochopitelná.
Herci vedení Gojdou přistupovali ke svým rolím s hlubokým porozuměním. Zejména Jiří Vyorálek jako komisař Willer dokázal skvěle zužitkovat svou předchozí zkušenost s audioherectvím a velice citlivě interpretovat všechny proměny mnohovrstevnatého charakteru své postavy. Nelze se jmenovitě věnovat všem hercům, za zmínku však stojí ještě Ivana Uhlířová v malé, ale velice důležité roli Luky. Její výkon výborně koresponduje s hrůzu nahánějícími zvuky a dodává jim další rozměr.
Obrovským kladem celého projektu Anima je veskrze filmová hudba Wojciecha Błażejczyka, která ve spolupráci se zvuky a hereckými výkony vytváří velice sugestivní atmosféru. Zajímavým detailem svědčícím o pečlivosti, s jakou polští i čeští tvůrci k Animě přistupovali, je způsob, jakým je hudba v díle využívána. Čím víc se blížíme do finále, tím větší prostor hudba dostává. Nejde však jen o prostoduché natahování stopáže, ale o promyšlený plán, jehož prostřednictvím je dosahováno napětí a nejistoty posluchačů. To odpovídá postupnému rozkladu osobnosti, kterým prochází komisař Willer a v přeneseném významu i všichni obyvatelé zmizelé vesnice.
Vůbec nevadí, pokud jste neslyšeli první řadu, Animu 2: Návrat si díky důmyslnému dávkování stěžejních informací užijete i bez znalosti předchozí řady. Pokud ale čekáte, že se tajuplný příběh vyřeší, budete nejspíš zklamáni, na premiéru třetí, zřejmě finální, řady si budeme ještě muset počkat.
