Na počátku je třeba vydat jasné prohlášení a posluchače varovat: sága George Raymonda Richarda Martina způsobuje závislost. Vědí to fanoušci seriálu Hry o trůny, ale ještě víc to platí pro nezkrácenou četbu Františka Dočkala. Je značné riziko, že se v dramatech fiktivní mytologie a historie ztratíte jako v mlhách. Konkrétně se po doposlouchání monstrózní více než třiašedesátihodinové nahrávky Bouře mečů můžete cítit poněkud opaření a pociťovat nutkavé bažení po dalším cituplném vyprávění. Pak máte štěstí, jelikož se můžete vrhnout na poslech dějově následující audioknihy Hostina pro vrány.
Ale zpět k Bouři mečů: na počátku se ocitáme poblíž Zdi, jednoho z devíti divů světa ledu a ohně, stvořené člověkem, kde je taková zima, že krutě trpí zvířata i lidé. Právě ve službách Noční hlídky, která Zeď střeží, se setkáváme s Jonem Sněhem. Bouře mečů se s námi loučí událostmi spojenými s Jonovou sestrou Sansou, které prožila se svou tetou a Petyrem Baelishem. Mezi těmito časovými body se nachází řeky krve, smilstva a machinací ve snaze uchvátit moc, jimiž se brodí přeživší děti Neda Starka, matka draků Daenerys se svou armádou a vládci Západozemí včetně množství vedlejších méně či více významných postav. V celém díle je králů jako hub po dešti.
Ti, kdo prošli příběhy v předcházejících dílech celé ságy, si již zvykli na rozdílnou výslovnost, kterou se liší audiokniha od seriálu – například v případě manipulativní Cersei, vyslovované Františkem Dočkalem jako Kersi, přestože v audiovizuální verzi ji známe jako Sersi, její bratr a milenec Jaime je vyslovován španělsky Chaime a nikoliv Džejmí, a tak dále. Právě Cersei a Jaime jsou jedním z množství nějakým způsobem nepřirozeně osudem spojených párů. Představují zakázanou, tragickou lásku, která zapříčinila množství dalších tragédií. Dialogy nesourodých putujících dvojic obsažené v textu jsou mimořádným dílem. Vzpomeňme teprve osmiletou Aryu a násilnického Ohaře Clegana a jejich nenávistný vztah, Deanerys a zamilovaného Sira Joraha a erotické napětí mezi nimi či vzhledově i společensky protikladné Tyriona a Shae a chvějivou vilnost mezi nimi se sexuálně explicitními scénami. Takové dialogy jsou pro narátora pravým prubířským kamenem a František Dočkal se s nimi popasovává nadmíru uspokojivě. Aniž by pitvořivým způsobem měnil hlas, rozeznáváme jasně mezi mluvčími a cítíme druh konkrétní chemie mezi nimi.
Když posloucháme radostné volání námořníků plavících se na balerionu s královnou Dany „Vítr!“, jako by měl František Dočkal v hlase sůl, tak jako mají lidé na moři v hrdle. Opakovaně slyšíme píseň o medvědovi, například když si potřebuje Marjoryina babička Olena nerušeně a diskrétně pohovořit se Sansou, tou dobou ve svých pouhých třinácti letech provdanou za Tyriona. Repetetivní prvky má R. R. Martin jako autor evidentně v oblibě a interpret se jich musí umět chopit pokaždé jinak a vhodně ke kontextu, ale přitom jednotně. A tak slyšíme z Dočkalových úst drásavé výkřiky havranů: „Sníh!! Sníh!!“, či pohrdavé i zároveň něžné Ygrittino: „Ty nevíš nic, Jone Sněhu, ty nevíš nic!!!“
František Dočkal má dobrý smysl pro drama a v Bouři mečů je mu ho velmi zapotřebí. Umně se pochechtává v roli lorda Waldera před Rudou svatbou lady Roslyn a Edmura, kdy jako vypravěč zdatně napovídá o nastávajícím masakru falešně znějící tóny hudebníků, kteří pod oděvem skrývají dýky a meče. Zmiňme opět repetetivní zvolání „Hodor!“, šepot Melissandry a její svádění k moci: „Dej mi chlapce a já ti dám království..!“ a zdrcený výrok Tyriona před soudem: „Jsem vinen. Jsem vinen tím, že jsem se narodil.“
Sečteno podtrženo, jedná se o četbu o více než šedesáti hodinách délky, která je prostě řečeno jako víno. Jako snové víno, kterým se v románu léčí skoro všechno. Jednotlivé kapitoly František Dočkal odděluje pouhou odmlkou a názvem určeným jménem primární postavy, o které pojednává, a tím pádem nám zůstává čistý neředěný požitek z poslechu. František Dočkal hovoří jak mrazivě a naléhavě při bitevních scénách, tak věcně při detailních popisech pokrmů předcházejících děsivému úmrtí ženicha Joefreyho, který si při dušení vyrývá nehty šrámy do masa krku a tváře, a následujícímu rozpoutanému peklu. Například kvílení královny matky Cersei, symbolické očichání mrtvoly hubeným černým psem či modlitba nejvyššího septona představuje nutnost palety prostředků, které František Dočkal jako interpret perfektně využívá. Přitom si však ponechává melodičnost dikce a expresivním vyjádřením šetří. To je úžasně znát při vyprávění snů a vizí, například o Jaimeho useknuté ruce či nočních výletech Aryi ve ztělesnění vlčice či Branovo převtělování do jeho vlka. Pokud malíř zanechává na malbě viditelné tahy štětcem, označujeme to jako přiznání umělce. Takto naturalisticky působí v mohutné nahrávce lehké šustění otáčených stránek, kterých si pozorný posluchač může všimnout. Tento nechtěný moment do kroniky Písně ledu a ohně ovšem nakonec docela dobře zapadá.
Audiokniha vyšla v roce 2015 u Tympana, původní nahrávka vznikla pro potřeby nevidomých v KTN.
