Scénář audioseriálu Dům napsala Jaroslava Hrdina Mištová. Příběh začíná stěhováním ústřední dvojice, Jany a Davida. Nový dům je sice starý, ale vypadá to, že jim může poskytnout vše, o čem snili. Je prostorný, s velkou zahradou a blízko k přírodě. Navíc, rodiče Davida bydlí naproti, což se s miminkem na cestě hodí. Jana se ale v novém domově necítí dobře a slyší všemožné zvuky. Tragické události na sebe nenechají dlouho čekat a Jana potratí. Ale to je teprve začátek…
V základu příběh připomíná podcast Neklid autorky Kláry Vlasákové, který v roce 2021 uvedl Český rozhlas Wave. I v tomto případě jde o sestěhování mladého páru, zlověstné zvuky a další podivné události vyvolávající strach a úzkost nejen v postavách, ale i v posluchačích. Tvůrci z Audiotéky nicméně, jak je jejich dobrým zvykem, zašli v práci se zvukem ještě dál (vzpomeňme například na sérii Anima). Audioseriál Dům se celý natáčel v exteriérech a binaurálně (speciální technikou, kdy mikrofony snímají zvuk tak, jak by ho vnímaly lidské uši). Z tohoto důvodu máte skutečně pocit, že jste s postavami v onom strašidelném domě, což „pozitivně“ působí na receptory strachu a v důsledku toho se Janin pocit najednou stává vaším pocitem. Autorem sound designu je Bojan Bojič, kterému zdatně sekundoval David Šindelář. Zvukový plán je velice propracovaný a díky binaurálu jsme ušima schopni vnímat prostor. Nečekaný zvuk tak může ve sluchátkách způsobit leknutí i posluchačům a doslova je donutit, aby se za ním otočili.
V kontextu této promyšlenosti ale zamrzí velice často opakující se hudební motiv, jehož autorem je také Bojan Bojič. Tvůrci používají u každého dílu stejnou skladbu jako úvodní a závěrečnou hudbu a kromě toho se stejným, akorát kratším, samplem pracují také jako s předělem. Posloucháte-li však audioseriál jako komplet (tedy jako všech šest dílů v jednom tracku) je velice těžké se podle hudby orientovat, protože ve formě předělu je poměrně matoucí. Často tak máte pocit, že už je konec dílu (obsahově to dává smysl), ale není tomu tak. Větší originalita, respektive lepší práce s hudební složkou by v tomto ohledu zcela jistě nebyla na škodu a zajímavé je, že v posledním díle se s předěly pracuje jinak a mnohem funkčněji.
Do hlavních rolí režisérka Valeria Recman obsadila Elišku Křenkovou a Adama Jouru. Ani jeden z nich nemá s audiální tvorbou mnoho zkušeností, nicméně, jak se u tzv. superprodukcí od Audiotéky ukazuje, zkušenosti nejsou vše a snaha se něčemu přiučit mnohdy léty získané zkušenosti dokonce i předčí. Audiotéka v čele se šéfproducentem Michalem Sieczkowskim má neobyčejné cítění (nebo štěstí?) na hledání nových talentů, a to se v případě audioseriálu Dům opět potvrdilo. Režisérka všechny herce cíleně vedla k co nejcivilnějšímu herectví, pokud to role nepředurčovala jinak. Křenkové se výborně daří balancovat na hraně mezi šílenstvím a racionalitou, přičemž její výkon je v obou polohách, do kterých na správných místech sklouzává, uvěřitelný. Stejně tak i Joura se musel vypořádat se dvěma zdánlivě protichůdnými rovinami. Na jedné straně vystupuje jako chápavý manžel a na druhé nerozumí „zkratům“, které jeho ženu postihují. Také on obě polohy velice zdařile a na vhodných místech mísí, případně věrohodně vyhrocuje.
Audiotéka opět připravila originální posluchačský zážitek. Na jedné straně se díky zajímavě vystavěnému příběhu nemůžete od poslouchání odtrhnout, na straně druhé je ale poslech kvůli obrovské zvukové subjektivitě velice nepříjemný, protože posluchače přímo vtahuje do děje a činí z nich jednu z postav. Audioseriál Dům je tak skvělým dokladem toho, že možnosti audiální tvorby nejsou ani zdaleka vyčerpány a že se tento obor má stále kam vyvíjet.
Na závěr si neodpustím drobné varování. Jestli jste v očekávání nebo jste si prošly něčím podobným jako Jana, měly byste si poslech tohoto audioseriálu dobře rozmyslet. Sound design je v tomto ohledu natolik sugestivní, že by Dům mohl znovu připomenout staré rány.
