Slůvko vtahuje si dvakrát podtrhněte, protože jestli si za něco Chirurg opravdu zaslouží pochválit, tak za vystavění stylu, jímž Dvořáková komunikuje. Její jazyk zcela odpovídá osobní výpovědi doktora, který jako by si psal deník, spíše možná povídal s někým velmi blízkým. Je otevřený, zjednodušený a přirozený. A i když – zcela logicky – absorboval i lecjaký termín a specifický slang, zůstává stále srozumitelný.
Není divu, že právě takto psaný text neunikl pozornosti audioknižnímu vydavatelství OneHotBook. Zvuková podoba románu jako by tak byla de facto hlavním kanálem, skrze který se máme do ne zrovna veselých dní Hynka Grábla ponořit. Pavel Batěk, člen činohry Národního divadla, měl proto příležitost nehledat cestu k prolomení literárnosti, nýbrž se primárně soustředit na pochopení, kým jeho postava je. Pod vedením režisérky Jitky Škápíkové nejenže nezbavuje literárního protagonistu autenticity, kterou mu autorka vrchovatě nadělila, ale ještě ho posluchačům o kousek přibližuje.
Při další a další hodině poslechu se dostáváme Gráblovi víc pod kůži, a to aniž by nám to vlastně mohlo být úplně příjemné. Přeci jen, hlavní postava knihy Chirurg Petry Dvořákové má za sebou velký průšvih (dejte si do rovnice operační sál a alkohol) a kolo Osudu jej spíše láme v kostech, než že by mu napomáhalo, aby svou vinu odčinil.
K psychologické studii zlomeného člověka, který se (občas) pokouší znovu vstát, ale bohužel Petra Dvořáková nedošla. Chirurg zůstal nejen v půli cesty, ale ještě si své putování zkomplikoval mnoha klišé. Nemusíte se nutně dívat na televizní seriály z prostředí nemocničních zařízení (byť někde na porovnání třeba s Nemocnicí na kraji města narazíte), stačí různé historky, články, románky. Sepíšete-li si ty nejvíc se opakující motivy, můžete si vsadit, že je u Dvořákové najdete.
Ne snad, že by například milostné útěky do náručí sestřiček, korupce, neshody se šéfem na place nemohly být odpozorované z reality, v Chirurgovi se však kladou k sobě s natolik jasnou předvídatelností, až to zaráží. A mrzí. Především s ohledem na v úvodu pochválený autorčin jazyk a jeho autentičnost.
Přesto odepsat Chirurga, a to zvláště pak jeho zvukovou verzi, by nebylo správné. Už proto, že si interpret našel cestu k postavě a vymodeloval ji co možná nejrealističtější. A také pro hudební podkres – mezi kapitolami zaznívá elektrická kytara a muzika, aniž by měla velký prostor k rozběhu, spoluutváří atmosféru zamrzlé postavy v bezčasí, z něhož jako by nebylo úniku.
