Hlavním tématem Bílé vody je internace řádových sester do sběrných klášterů v 50. letech minulého století. Tučková čtenářům předkládá poměrně složitě koncipovaný příběh sester z řádu Anežčiných panen odehrávající se v několika časových rovinách, přičemž tuto linii rámuje současným pátráním Leny Lagnerové po minulosti tohoto řádu. Přímočarý příběh s jedním vypravěčem ale rozhodně nečekejte, protože nedílnou součástí knihy je velké množství na první pohled autentických materiálů. Ty na jednu stranu znesnadňují četbu/poslech, na druhou ale přinášejí spoustu zajímavých informací, které se Leně podařilo vypátrat. Čtenář/posluchač se tak může bezpochyby ztotožnit právě s touto postavou a z její perspektivy celý děj vnímat. V žádném případě se ale nejedná o dílo žánru non-fiction. Přestože Kateřina Tučková, jak je jejím zvykem, vychází ze skutečných událostí, mnoho situací a postav je smyšlených či podléhajících autorské licenci.
Převést Bílou Vodu do audioknižní podoby nebylo vzhledem k velkému množství postav a různých vypravěčů vůbec jednoduché. Režisérka Jitka Škápíková příhodně vybrala hned devět herců (Vanda Hybnerová, Johanna Tesařová, Ladislav Cigánek, Petr Pochop, Pavla Tomicová, Oldřich Vlach, Dana Novák Pešková, Libuše Švormová, a Tereza Vítů) a každému z nich svěřila jednu vypravěčskou perspektivu. Největší prostor však dostala Vanda Hybnerová interpretující linku Leny Lagnerové. Pro herečku je specifický nakřáplý hlas, který se k životem zkoušené Leně perfektně hodí. Její projev se sice může zpočátku zdát chladný a neúčastný, byl to však režijní záměr, o čemž se posluchač přesvědčí v druhé polovině audioknihy. Narátorka brilantně zvládá několik poloh hlavní hrdinky a zároveň dokáže velice obrazně vylíčit charaktery postav, se kterými se Lena setkává. Naopak pro Ladislava Cigánka interpretujícího všechny „autentické“ záznamy je zase příznačný prostě sdělovací styl oproštěný od emocí. Cigánkova interpretace je tak v ostrém kontrastu k mnohem expresivnějším výrazům ostatních herců, což podporuje zdání autenticity.
Krátká doba mezi knižním a audioknižním vydáním Bílé Vody se bohužel negativně podepsala na technické stránce nahrávky. Poměrně často jsou rozpoznatelné střihy, což je způsobeno zejména technicky nezvládnutým navázáním přerušené řeči, pod některými interprety (zejména Oldřich Vlach) je slyšet šustění papíru, tu a tam se také objevuje ne zrovna ukázková výslovnost. Z počátku příliš dlouhé pauzy mezi odstavci (někdy tak dlouhé, že vyvolávají dojem konce kapitoly) v přednesu Vandy Hybnerové jsou naštěstí problémem pouze první třetiny audioknihy a dále se nevyskytují. Tyto drobné detaily poněkud kazí výsledný dojem z audioknihy, avšak je třeba říci, že si jich všimne opravdu jen pozorný posluchač se sluchátky. Při běžném poslechu je patrně vůbec nezaregistrujete.
Samotná audiokniha je členěna do 96 tracků, přičemž tím posledním je doslov Kateřiny Tučkové (trochu nepochopitelně v podání Ladislava Cigánka), ve kterém autorka osvětluje pozadí příběhu a konfrontuje faktické informace s románovou fikcí. Rozdělení do tracků však neodpovídá členění kapitol v knize – namísto toho jsou často smysluplně spojeny nebo rozděleny do větších či menších celků, díky čemuž ani ty nejdelší nepřesahují stopáž 30 minut, což je pro posluchače příjemné.
Bílá Voda určitě stojí za poslech už jen kvůli samotnému tématu. Je však třeba mít na paměti, že se jedná o audioknihu, která vyžaduje opravdu soustředěný poslech a nelze ji poslouchat za každé situace.
