Sečtělý recenzent a strahovský zahradník Jan Procházka se kromě hodnocení děl ostatních spisovatelů pustil i do vlastního příběhu. Napsal ho pro svou dceru Hanku, podle níž dostala jméno i hlavní hrdinka, novinářka Spurná. Emancipovaná dívka se srdnatě pouští po stopě zřejmě uneseného vědce, s nímž měla původně dohodnutý rozhovor. Postupně se jí do cesty staví špióni a vyzvědači hned několika světových velmocí, kteří všichni chtějí odhalit tajemství objevu onoho zmizelého chemika.
I vzhledem ke kratšímu rozsahu není ve Velké hře prostor na oddych. Děj se žene zběsile kupředu jako fiakry, které v něm divoce uhánějí pražskými ulicemi. Kromě nich se ale postavy novely, zasazené do roku 1920, přepravují i vzducholoděmi, vznášedly či dokonce tankem. V rámci daného žánru je dovoleno ledacos, například i zapojení fiktivních postav (rada Vacátko) a skutečných historických osobností, ovšem v neotřelých souvislostech. V příběhu se tak mohou potkat osobnosti z různých historických dob, jako spisovatel a jazykovědec Václav Hanka, mladičký Hugo Haas, či zuřivý reportér Egon Ervín Kisch, z nějž autor udělal hrdinčina šéfredaktora. Svou roli má i postava cestovatele Emila Holoubka, jehož příjmení ke svému předobrazu jen odkazuje, snad kvůli tomu, jaké vlastnosti mu autor přisoudil. Příběh se zpočátku odehrává převážně v Praze, což Procházkovi umožnilo propsat do děje některá místa naší metropole, která někdy nesou dobové názvy, jindy (možná omylem?) ty současné (třeba zmíněné Masarykovo nábřeží v té době Pražané znali jako Riegerovo).
S cizojazyčnými názvy, výrazy a komplikovanými jmény některých postav se museli poprat interpreti audioknihy Ivana Uhlířová a Jan Kolařík. S tempem příběhu i s výše uvedenými nástrahami se však vypořádali víc než se ctí. Vtáhnou vás do autorovy hry tak, že vám bláznivé dějové přemety této pocty fantastice a parodie na bondovky přijdou zcela samozřejmé. Ivaně Uhlířové mladičkou Hanu věříte od prvního momentu, Jan Kolařík zase svým hlubokým hlasem v mezihrách vykresluje nejrůznější záporáky jako pěkně nebezpečné pacholky. Trochu zamrzí, že se nepodařilo ohlídat výslovnost výrazu Fräulein, kterým Hanu častuje německý špion.
Zpočátku děj působí více jako v dobrém slova smyslu feministická verneovka, později přechází spíše do akční frašky. Otázkou zůstává věkové doporučení, protože plnou šíři pomrkávání na posluchače si užijí spíše dospělí, kterým také nejspíše nebude vadit využívání hrubších výrazů. Zpočátku jsou decentně pronášeny v jazyce agentů cizích zemí, jejich české ekvivalenty ale působí v závěru hravého a humorného příběhu spíše nemístně a nadbytečně.
Vtipně a chytře napsané dobrodružství plné odkazů na historii i svět vynálezů a vědy prozatím nevyšlo v tištěné podobě. Audiokniha v režii Vojtěcha Machálka se zdařilým, steampunkově laděným hudebním doprovodem, vydaná u Tympana tak je jedinou možností, jak se do této bláznivé jízdy pustit. A v podání obou interpretů stojí za to do toho jít.
