Před dvěma lety spatřila světlo světa audionahrávka povídek pod souhrnným názvem Poslední promítač ze Sudet, v interpretaci Jiřího Lábuse a v režii zkušeného Jana Jiráně. Autor zde čerpal z autentických vzpomínek na dobu protektorátu v Čechách a poválečných Sudet. Nejinak je tomu i v druhé audioknize, v tentokrát dramatizované povídce Blondi, v povídce o psu Adolfa Hitlera.
Vše se točí kolem psa, ale i kolem tehdejšího vůdce Německa. Lidská vychytralost, dětská bezelstnost, to vše je možnou příčinou zkázy mnoha lidských osudů, přičemž vůdce je zde vykreslen jako naprostý ňouma, před kterým ale každý nutně musí našlapovat. Nositelem strachu a respektu tu není ani tak persona, jako spíš jen pojem. Autorův nadhled podtrhují i herecké výkony audionahrávky.
O Hitlera tu jde v první řadě, ale vlastně se s ním setkáme vcelku v bezvýznamné epizodce. Obsadit do této epizodní role hereckou hvězdu, Ivana Trojana, vnímám od režiséra Jiráně jako úžasný tah na branku. Tento krok podtrhuje veškerou absurditu, která je v povídce vykreslena. Za zmínku stojí i rodina s uťápnutým otcem (Jiří Dvořák) a rozhodnou matkou rodu (Tereza Bebarová), případně dvojice vykutálených hochštaplerů v podání rozhodného Micahal Pavlaty a nerozhodně hrajícího Miroslava Táborského. Tu rozhodnost a nerozhodnost jim předepisují role. Musím ocenit i německé vsuvky v podání zmíněného Michala Pavlaty.
Poslech povídky není snadný, je třeba dávat pozor na každé slovo, každou situaci, řadu věcí si musí posluchač domýšlet, ale v tom je právě to kouzlo. Autor otvírá prostor imaginaci a fantazii, která může být přímo ďábelská. Nemá asi význam nadále plýtvat slovy, kupte si CD a nechte se na hodinku přenést do doby válečných čtyřicátých let.
