Astrid knihu totiž napsala v 70. letech minulého století, v době, kdy třetím světem otřásala osvobozenecká hnutí vedená revolučními a dokonale vyzbrojenými partyzánskými jednotkami.
Teprve později se spisovatelce dostalo mnohých ujištění o tom, jak malí čtenáři Suchárka s Jonatánem vnímají a také reakcí od lékařů rozebírajících smíření se smrtí nevyléčitelných dětí. Za všechny uveďme alespoň část dopisu od jedné německé doktorky: „Dítě, které je na smrt nemocné, ví, že zemře a kniha jako Bratři Lví srdce mu může být hlubokou útěchou. Číst ji společně s nevyléčitelným dítětem znamená následovat dítě do temnoty, držet ho za ruku a nepouštět ji. Zda se pohádka odehrává výhradně ve fantazii nemocného Suchárka či jinak, není důležité. Hlavní je, že funguje jako útěcha, stává se mostem postaveným pohádkou mezi životem a smrtí. Temnota v údolí mrtvých stínů se překonává těžko.“
Překonávání temnoty nebo napínavý boj s krutým vládcem Tengilem a jeho nestvůrou jménem Katla se po několika tištěných vydáních rozhodlo nakladatelství Albatros připravit i ve zvukové podobě v interpretaci Terezy Kostkové. Režie se ujala Jitka Škápíková. I když Tereza Kostková nemá příliš zkušeností s načítáním audioknih, pod důkladným vedením režisérky mohlo vzniknout umělecky hodnotné dílo. Spolu se Suchárkem projevovala radost i bolest, dokázala vykreslit lásku mezi sourozenci bez nadměrného přehrávání citů, barvitě popisovala prostředí Nangijaly i krutost některých obyvatel. Její laskavý hlas, přednes i lyrické či bitevní hudební přechody Tomáše Haranta by před malými posluchači jistě obstály, kdyby…
Audiokniha vznikla ve studiu Harryton, tedy ve společnosti vyrábějící reklamní spoty, jingly a hudební tituly. Zatímco reklama vyžaduje krátkou stopáž a jejím hlavním účelem je zaujmout skrze obraz a razantní, často hlučný zvuk, nahrávka auditivního díla vyžaduje od zvukaře naprosto odlišný přístup. Legendární režisér nedělních pohádek, Karel Weinlich, říkává o mluveném slovu jednoduchou, přesto všeobecně platnou definici: rychle, pomalu, nahlas, potichu. Zvukař Bratrů, jehož jméno nakladatelství na přebalu nosiče neuvádí, si z těchto výrazů bohužel zvolil jen výraz nahlas. Nahrávací přístroje zřejmě nastavil stejným způsobem, jakým natáčí reklamy. Hlas interpreta i přes veškeré úsilí Terezy Kostkové i Jitky Škápíkové se v šestihodinové stopáži tak stal díky ukřičenému záznamu neposlouchatelný. V titulu navíc zcela zmizela přítomnost natáčecího studia, která sama o sobě pomáhá dotvořit autenticitu prostředí, v němž se interpret nachází. Posluchač je tak v našem případě vystaven prapodivnému vzduchoprázdnu.
Úkolem zvukaře však není pouze zachytit čtece na mikrofon, stejně důležité je i celkové zpracování nahrávky zahrnující přimíchání hudby k mluvenému slovu, vyčištění záznamu od nepatřičných zvuků a zrytmizování četby. Ten, kdo se ujal této fáze přípravy audioknihy, z neznámých důvodů často zbavil interpretku plic. I samotné dýchání bývá jedním z ukazatelů, jak daná věta nakonec vyzní, určuje, jak bude postava reagovat, myslet, jednat. Zvukař sice často ony nádechy ponechal, nicméně v mnoha pasážích bylo možné slyšet dokonce dvojí nadechnutí nebo naopak jen kratičké dodechnutí či místo nádechů jen nesmyslné a rušivé pomlky, které vytvořily z Kostkové robota lapajícího po vzduchu.
Bratři Lví srdce nechť jsou tak smutným dokladem toho, jak je pro výsledný tvar audioknihy důležitá vedle interpreta a režiséra i práce zvukového mistra. Doufejme, že takovýchto znehodnocených titulů bude v budoucnosti vznikat co nejméně!
