Dvanáctý příběh ze Zeměplochy Terryho Pratchetta začíná zdánlivě nešťastně: úmrtím kmotřičky víly, která si nestihla vycvičit nástupkyni. Svou kouzelnou hůlku tak odkáže jediné mladé čarodějce v okolí, i když se jedná o Magrátu Česnekovou. V dopise se nezapomene zmínit o důležitém úkolu v daleké Genově, do kterého se hlavně NESMÍ plést ty dvě: Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová.
Nebyla by to ale hlavologie a nebyla by to ani Bábi Zlopočasná, aby hned druhého dne trojice čarodějek na košťatech a v doprovodu jednookého kocoura Silvera nevyrazila na cestu. Sám autor této svérázné výpravě postavil do cesty hned několik příběhů a pohádek, se kterými je třeba se vypořádat způsobem notně čarodějným. A tak se ještě před příletem do Genovy dozvídáme, jak to mohlo být se Šípkovou Růženkou či Červenou karkulkou a k čemu je dobré, když vaše kouzelná hůlka umí jenom dýně.
Proč si Popelka nesmí vzít prince, jak stálo v dopise? Kdo je tajemná paní Gogolová, která v močálech vaří pokrm zvaný gumbo, na který se schází kdekdo ze širokého okolí včetně těch, kteří nejsou tak úplně mrtví? A nepřehání to Stařenka Oggová s těmi nápoji z bylinek a ovoce?
Vydavatelství OneHotBook se dříve vydanými Soudnými sestrami pustilo do znovuobnovení slávy Pratchettovy knižní série, a navázalo tak na díla načtená Janem Kantůrkem. Zpočátku jsem málem obrečela rozhodnutí nevydávat všechny příběhy popořadě – byly přeskočeny Pyramidy a společně s Čarodějkami na cestách vyšly také Stráže! Stráže! Ty jsou v zeměplošském pořadníku osmé, je tedy jasné, že momentálně v řadě máme další tři volná místa. Nicméně rozhodnutí vydavatelství pustit se nejdříve do nejoblíbenějších příběhů plně chápu. Jak čarodějky, tak i stráže totiž patří pravděpodobně k tomu nejlepšímu, co se na Zeměploše urodilo (Smrť a mágové prominou).
Hlasem čarodějných audioknih se stala Zuzana Slavíková. Zatímco v Soudných sestrách teprve postupně hledala ten správný zvuk, do této knihy již naskočila v plné síle a se znalostí prostředí. Opět se tak setkáváme se známými postavami, které mají již známé hlasy. Slavíková neměla nejmenší problém najít specifický projev i pro nové zeměplošské bytosti. Poslech audioknihy se tak zejména ve druhé polovině, kde se i příběh řádně rozjíždí, stává téměř koncertem, velmi příjemným skloubením spisovatelského a vypravěčského umu.
Nejvíce jsem si užívala scény s polidštěným kocourem Silverem, jehož kočičí projevy se dostaly i do mluvy dospělého (a podle reakcí ostatních, zejména ženských postav, také velmi sexy) muže. Slavíková však má stále jednu slabinu, kterou bude jen velmi obtížné napravit, a tou je Smrť. I přes značnou snahu její hlas prostě NEZNÍ, JAKO BY BYL NAPSÁN KAPITÁLKAMI (jak jej znají čtenáři), navíc v jedné ze závěrečných scén splývá s hlasovým projevem zombíka z močálu. Zrovna v tomto místě se však jedná o pochopitelný jev – oba mluvčí totiž mají společný atribut ne-života.
Také režisérskou židli obsadila stejná osoba jako v případě předchozích Soudných sester, Jitka Škápíková. U Čarodějek na cestách se tak můžeme těšit na neustálé zlepšování nejen hlasového projevu vypravěčky, ale také zvukových doprovodů, které jsou epičtější a při tom poťouchlejší, což spolu s perfektně gradovaným příběhem tvoří ještě o chlup silnější zážitek. Takže co bude dál, dámy a pánové?
