Audioknižní vydání, o které se postarala Kniha Zlín, teď může Bojanglese představit těm, kteří ho dosud přehlíželi. Navíc ve špičkovém zpracování.
Bourdeaut psal svůj román s otevřeným srdcem a stejně tak by k němu měl přistupovat i jeho čtenář. Vlastně to ani nejspíš nejde jinak, neboť text si svého čtenáře najde sám a dokonale si ho podmaní. Svou otevřeností, bezprostředností, nespoutaností a především láskou, o které vypráví. Čekání na Bojanglese je jedním z těch děl, při nichž se dojímá i otrlý recenzent. V knihovně ho zařaďte někam k Tracyho tygrovi, Pěně dní a Dívce s pomeranči.
Audioknižní zpracování nezůstává své předloze nic dlužno. Režisérka Olga Walló si z dlouholetého působení v dabingu přináší do audioknižního oboru vedle řady technických zkušeností také výrazný cit pro rytmus vyprávění a nebrání se ani neotřelým nápadům. Rozdělení četby mezi dva hlasy korunuje tím, že obsazuje otce a syna Vondráčkovy. Toto vtipné řešení je plně funkční a velmi dobře odlišuje vyprávění syna od zápisků z otcova deníku, které v knize obstará kurzíva.
Výkon obou Vondráčků, staršího Jana a mladšího Vojtěcha, je dokonale vyrovnaný. Rozhlasově i audioknižně velmi zkušeným otcem se jeho syn ani v nejmenším nenechává zahanbit. Posluchače kromě špičkového výkonu obou protagonistů jistě zaujme i podobnost hlasů, a především jejich intonace. Příbuznost postav románu tak zcela jistě není necitlivým obsazením nijak ohrožena.
Díky interpretaci je možné v audioknize zvýraznit to, co by v psaném textu mohlo zaniknout. Některé pasáže knihy jsou totiž v rýmech. Jen drobnosti, kterých si čtenář nemusí ani všimnout a které audioknižní interpret pod vedením všímavé režisérky může svým projevem mírně zdůraznit. Zde se hodí smeknout před jistě nelehkou prací překladatelky Jovanky Šotolové, která se zasloužila o to, aby českému čtenáři (a posluchači) uniklo z původního komplikovaného textu co nejméně.
Audiokniha Čekání na Bojanglese ale vedle špičkové interpretace Bourdeautova textu umí dát posluchačům něco, co text nemůže. A tím je skladba, která je v románu mnohokrát zmiňována, a která mu dala název – nahrávka písně Mr. Bojangles v podání Niny Simone. Úryvky z ní se prolínají celou audioknihou a jedinečným způsobem dokreslují její atmosféru. Použít v audioknize citovanou nebo odkazovanou hudbu, zejména zahraniční, je jev vzácný, nejspíš proto, že finančně nákladný. Efekt u Bojanglese je ale obrovský. Nina Simone připlouvá k posluchači pouze v krátkých úryvcích a odděluje jednotlivé celky, její zpěv je však natolik působivý, že doznívá ještě dlouhou dobu po skončení více než čtyřhodinové audioknihy. A pak ještě týdny a měsíce.
