Pohádku původně Svěrák otec napsal v době covidu jako filmový scénář a nabídl jej Svěráku synovi. Tomu však látka připadala pro film nevhodná a tak dostal text podobu knihy s osobitými ilustracemi oceňovaného výtvarníka Jindry Čapka. Fakt, že autor už při psaní pomýšlel na film, je znát doslova z každé stránky. Zdeněk Svěrák vypráví v obrazech, rozepisuje dialogy a pracuje se „střihem“ tak, že se čtenářům doslova přehrává film před očima. Jakkoliv je tento žánr pro Svěráka typický a u jeho čtenářů oblíbený (však také knižně vyšlo hned několik jeho literárních scénářů), v případě knihy pro děti si lze představit vhodnější formu. Už samo rozdělení na zkratkovité filmové obrazy totiž může působit – zejména na začátku příběhu – zmateně a uspěchaně. Do toho autor vkládá tu slovní, tu vizuální vtip, vzkaz vypravěče čtenářům či vysvětlení nějakého pojmu. Pro přirozenější kontinuitu příběhu není literární scénář pro dětské čtenáře nejvhodnější.
Svěrák přitom samozřejmě umí napsat knižní vyprávění, které bude moci rodič svým dětem přečíst podobně lehce, jako třeba jeho Radovanovy radovánky nebo Tatínku, ta se ti povedla. Proč se v případě knihy Čerti nejsou nepokusil o důslednější adaptaci, která by tolik nezamotala hlavu hlasitým čtenářům a jejich posluchačům, není známo.
Určitým příslibem tedy je zvuková podoba knihy, kterou, jak už je u Svěráka zvykem, vydává Supraphon v jeho vlastním podání. Autor přece nejlépe ví, kdy pracovat s důrazem, kde přidat na tempu, kam směrovat pozornost, jak hlasově charakterizovat své postavy; ve čtení jde vždy po myšlence a nemůže se stát, že se sám ve svém příběhu ztratí. To samozřejmě vyšlo na jedničku. I přes to, že Zdeněk Svěrák už není v takové hlasové formě jako před lety a v některých rychlejších pasážích se potýkáme se zhoršenou srozumitelností, dostaneme výtečný přednes, který udrží naši pozornost a jehož humor nelze než ocenit. V tomto je Svěrák standardně dobrý interpret.
Jeho pohádka Čerti nejsou ovšem obsahuje cosi, co přimělo režisérku audioknihy Naďu Dvorskou ke změně zaběhnutého postupu: posadit Svěráka do studia a nechat ho to celé přečíst. A tím jsou dvě písně, které zaznívají několikrát v průběhu celého vyprávění. Vzhledem k jejich charakteru by nebylo vhodné, aby je Svěrák zpíval sám, proto se jich ujali herci Igor Orozovič a Veronika Khek Kubařová. (Pro úplnost dodejme, že v audioknize zazní ještě třetí písnička – dětský popěvek v podání Magdaleny Králové a Ondřeje Vacaty.) V tomto řešení lze spatřit náznak snahy o vykročení jiným, než zaběhnutým směrem, současně mám ale za to, že Supraphon mohl jít ještě o kus dál a že dostatečně nevyužil šanci dát Svěrákovu pohádkovému příběhu formu, kterou si zaslouží.
Vždyť si to představte: pokud by produkce přiměla autora k přepracování jeho knihy do podoby zvukové dramatizace nebo dramatizované četby s odlišením vypravěče a postav, obsadila zkušeného režiséra, všechny charaktery dobrými herci a samozřejmě celý projekt zafinancovala, mohlo vzniknout podobně ikonické dílo, jako byly supraphonské nahrávky z 80. let, či například rozhlasové Kolo se zlatými ráfky. Příběh pohádky Čerti nejsou je pro podobnou adaptaci velmi vhodný, možná právě proto, že původně vznikl pro film. A kde jinde by se mohl Supraphon postavit ke zvukovému zpracování trochu více inovativně, než právě v tvorbě pro děti?
„Ekonomické“ řešení s vloženými písněmi sice neurazí, ovšem ve výsledku působí nesourodě i přes to, že ve střihu bylo uděláno mnoho. Zkrátka vám někdo čte pohádku včetně všech dialogů, ztvárňuje veškeré postavy jak nejlépe umí a před písničkou se omluví a poprosí někoho jiného, aby to za něj odzpíval. Je to krutá hra s posluchačovou soustředěností, tím spíše, že i zvukově jsou nahraná hudba se zpěvem na straně jedné a mluvené slovo na straně druhé velmi rozdílné. Zmatek je pak ještě o kousek větší, když po konci pohádky zazní nahrávka ústřední písně Komu se stýská v podání Marty Kubišové z roku 2010. K zařazení této verze do audioknihy Čerti nejsou nevidím jiný důvod než bonusový a pokud se tedy vaše děti budou ptát, proč tu písničku na konci zpívá nějaká jiná stará paní, zkuste jim to takto vysvětlit.
A to je konec stýskání nad promarněnou příležitostí. Filmový scénář se zamýšlenému režisérovi nepozdával, jeho knižní podoba není k dětskému čtenáři příliš vstřícná pro svou roztříštěnost a zvuková verze se vzdala ambicí nabídnout posluchačům cokoliv nad úroveň běžné audioknižní produkce Supraphonu. Pohádka Čerti nejsou je velmi pěkným příběhem s typickým humorem a poetikou, která umí oslovit celou rodinu. Dosud však hledá formu, jakou by to mohla udělat nejlépe. Film, vydaná kniha ani audioknižní četba to nejsou.
