letech, ještě na gramofonových deskách či na magnetofonových kazetách. Dnes již to podstatné vyšlo v reedicích na CD discích a v digitální formě, např. ve formátu MP3. Zatímco Supraphon ve své kvalitní produkci v současnosti nepokračuje, Český rozhlas v posledních letech navázal na úspěšné tituly zejména tehdejšího Československého rozhlasu a natáčí nová zpracování i nadále. Nutno říct, že stále ve skvělé kvalitě, tak jako v letech 80. Jistě, že dramatizace Vernových románů vznikaly i dříve, ale 80. léta byla tzv. zlatým věkem.
Ostatně, jak se přistupovalo k Vernovi v 80. letech a jak se k němu přistupuje ve žhavé současnosti, se můžete přesvědčit poslechem kompletu tří vybraných her, z bohatého archivu Českého rozhlasu. Paradoxně tyto nahrávky vydal koncem září Supraphon. Toto spojení je mi trošku záhadou, ale proč ne. V minulosti Supraphon tu a tam vydal něco z produkce rozhlasu, naopak ve vysílání rozhlasu se čas do času objeví nějaká supraphonská nahrávka. Marně si lámu hlavu s dramaturgií, dle jakého klíče byly tituly vybrány. Je to tak trochu, každý pes, jiná ves, což ale možná není z hlediska pestrosti ku škodě věci. Systematičnost za každou cenu není důležitá, důležitý je příběh.
Komplet obsahuje tyto tituly: Cesta do středu Země (1985), Děti kapitána Granta (1988) a Hvězda jihu (2012). Pojďme si postupně jednotlivá CD přiblížit. O ději pouze stručně – nesluší se prozrazovat zápletky napínavých příběhů.
Cesta do středu Země je nejslabší nahrávkou kompletu. Režisér Ladislav Rybišar sice obsadil jména zkušených herců, Radovan Lukavský, Václav Knopp, Miroslav Saic, ale to bohužel nebylo dostačující. Příběh je dosti triviální, profesor Otto Lindenbrock (Radovan Lukavský) objeví náhodou v jedné knize starý pergamen s podzemní mapou a se vzkazem „byl jsem ve středu Země“. Je objevem nadšen, načež přiměje svého synovce (Václav Knop), aby se vydali po stopách dávného dobrodruha. Cestou jsou vystaveni mnohým životu nebezpečným překážkám, ale to je všechno. Žádná zápletka, rozkolísané charaktery, nic takového se tu nekoná. Hudba vůbec nekoresponduje s atmosférou hry, je zde spíš tzv. výplní. Moc toho ani nezachrání role vypravěče (Václav Knop) – tedy hlavní hrdina je zde zároveň vypravěčem, který popisuje příběh, který se mu stal.
Děti kapitána Granta jsou oproti prvnímu CD článkem nejsilnějším. Zde jsme svědky příběhu dvou dětí, hledajících ztraceného otce. S dětmi, ale i s jejich dospělými pomocníky zažíváme různé útrapy a nebezpečí džungle, výbušné sopky zákeřných zrádců. V rolích dospívajících dětí se blýskli Jiří Prager a Zlata Adamovská, dále můžeme slyšet matadory jako Vladimíra Brabce, Pavla Pípala, Pavla Rímského, nebo i hlasy, které nejsme zvyklí tak často slýchat, Petra Čepka či Zdeňka Řehoře, jehož role roztržitého vědce silně připomíná roli tatínka v oblíbeném televizním seriálu Taková normální rodinka. Režisérka Jiřina Martínková se partu vypravěče zdařile vyhnula, klade důraz na dialogickou a hudebně-zvukovu stránku. Hudba ve filmovém stylu svižně posouvá děj kupředu, podtrhuje dramatické zvraty. Scény se střídají v hbitém střihu, člověk by pomalu ani neřekl, že jde o nahrávku 25 let starou.
Někde mezi oběma jmenovanými tituly je nejnovější nahrávka, Hvězda jihu, kterou dle románů André Laurieho a Julese Verna pro rozhlas napsal a zrežíroval Dimitrij Dudík. Hvězda jihu je příběhem o diamantové horečce, o chamtivosti, kterou způsobil jeden vzácný diamant. Zároveň jde ale i o příběh o lásce a cti. Režisér Dudík má s adaptacemi verneovek již bohaté zkušenosti a při srovnání s jinými, současnými zpracováními, lze s klidem říci, že projevuje největší cit pro žánr a pro pochopení a uchopení příběhů. Je třeba vypíchnout i zvukovou stránku – originální a výtečnou hudbu skladatele Kryštofa Marka, se kterým Dudík často spolupracuje. Z hereckých výkonů potěší dva vypravěči, Dana Černá a Lukáš Hlavica, kteří pomaličku, v klidu sunou příběh kupředu, Jiří Štěpnička v roli chamtivého magnáta, Martin Myšička, představující pracovitého a počestného chemika, či Michal Zelenka v roli černošského chlapce a Jiří Knot v roli chemikova čínského spolupracovníka. Těmto, ale i dalším hercům lze jejich postavy bez obav věřit, výborná výslovnost je rovněž kladem nahrávky. Inscenace má spád a její poslech příjemně uteče jako voda.
Přes jisté výhrady mohu s klidným srdcem komplet doporučit a přát si, aby nezůstalo jen u tohoto trojdisku a na CD se, třeba díky Supraphonu, či díky Radioservisu, dostaly další verneovky. Věřte, že je za ty roky z čeho vybírat.
