Pozorností zatřásla pochopitelně oficiální biografie, špalek o takřka sedmi stovkách stran si sice vysloužil jistou míru kritiky za ne-ideální český překlad, o autorovi originálu, Walteru Isaacsonovi, však jen málokdo mohl vyřknout soud, že by jeho text neuchopil Jobse jako neustále živoucí ikonu se všemi neduhy, které se s tak významnou (a svébytnou) osobností pojí. Isaacsonova kniha se dočkala i výborného zvukového zpracování. Pokud byste chtěli, poslouchat jste ji mohli celý den bez přestání, neboť Práh ji vydal bez krácení.
Totéž nakladatelství v minulém roce vydalo i další titul a v listopadu ve spolupráci s ADK Prague i zvukovou nahrávku. Zaměřením se kniha Jaye Elliota, někdejšího viceprezidenta společnosti Apple, v lecčem kryje s Jobsovou biografií, přesto titul Cesta Steva Jobse nabízí i ingredience, kterým se patří věnovat samostatnou pozornost.
Pokud bych chtěl začít pragmaticky, podotknu, že Elliotova kniha/nahrávka má šanci oslovit širší publikum. Ne snad že by byla výrazně čtivější než Isaacsonův text, ale je o dvě třetiny kratší, přičemž to zásadní o Jobsovu způsobu uvažování předkládá a ještě k tomu předkládá Elliotův komentář a svým způsobem i shrnutí do podoby kuchařky pro ty, kteří by rádi inovovali svůj způsob podnikání. Ano, délka či stopáž přihrává Cestě Steva Jobse plusové body, rozhodně však nejde o hutněji namíchanou směs z Isaacsonova životopisu.
Zatímco totiž Walter Isaacson směřuje od Jobsovy životní filozofii k tomu, kterak Jobs postavil „svůj podnik“ a své produkty, Elliot buduje koncept knihy na podnikatelské filozofii Steva Jobse a jen v několika okamžicích od nich pak směřuje k životním Jobsovým postojům. Jestliže jste, stejně jako já, předtím měli v rukou knihu Isaacsona, vše, o čem Elliot píše, dává větší smysl. Spojujete si to s konkrétními událostmi, včetně jemných nuancí v Jobsově životě, každé jeho rozhodnutí, každý jeho krok. Elliot se sice občas snaží osvětlovat pozadí Jobsova jednání, ale nejenže na to není prostor, ale Jobs jako takový vlastně ani nestojí v Elliotově centru zájmu.
Podtitul knihy napovídá více, než se zdá. iLeadership pro novou generaci totiž naznačuje, že Jay Elliot byl poblíž Jobse především jakožto pracovní kolega a je si vědom, že šlo o školu k nezaplacení – lekce, které vás mohou naučit dívat se na podnikání jinak. A proto Elliot sepsal knížku o několika postupech a principech, jež od Jobse vysledoval a jejichž souhrn lze brát jako učebnici. Ano, občas zamíří i do intimnějších vod, ale jen v náznacích, ne zcela pečlivě a vyváženě.
Pokud byste chtěli Jobse skutečně pochopit, Elliotova kniha vám stačit nebude. Na to je příliš neobjektivní a má odlišný záměr. Pokud ale používáte produkty od Apple, nebo vás alespoň trochu zajímá, jak se jednotlivé služby a výrobky rodily, může být Cesta Steva Jobse vodítkem. A myslím si, že pokud jste oficiální biografii Steva Jobse nečetli, budete s Elliotovou knihou o to více spokojenější, i když vám vesměs kořeny zůstanou skryté…
Při vzájemném porovnání Elliot prohrává co do stylu psaní. Isaacson je zkušený spisovatel a autor několika životopisů, Elliot je především člověk z praxe, jenž měl potřebu se o své zkušenosti podělit. Obojí má svoji hodnotu, potrpíte-li si však na vybroušený styl a gradování příběhů, Isaaconův Steve Jobs nabízí skutečně výjimečný zážitek. Pokud bych měl ještě něco málo Elliotově práci vytknout, obešel bych se bez těch různých superlativů a mnohdy nekonkrétních zvolání a chval.
Zdá se mi, že se Elliot začal cítit lépe až ve druhé polovině svého textu, kde najednou jeho soudy začínají mít jasnější kontury – více se pojí se samotným procesem přípravy jednotlivých produktů (zejména iPhonu) a s nekompromisním přístupem Steva Jobse. Co na knize nejvíce oceňuji, to je paradoxně vystižení společnosti Apple jako takové, nikoliv osobnosti Steva Jobse.
Zvukové zpracování bych doporučil více než tištěný text. Má zkušenost je taková, že při čtení papírové knihy mi Elliotova kniha moc nesedla a odložil jsem ji. Audionahrávku jsem však uvítal, dal knize znovu šanci a líbila se mi. Pavel Rímský, který ji načetl, je známý hlas z různých dokumentárních filmů z televize, já si jej spíše pojím s načtením thrillerů či detektivek. Jeho jistá naléhavost připomíná Martina Stránského a zakrývá trošku sterilní způsob psaní Jay Elliota.
A poslední poznámka na okraj – pokud se na iLeadership bude dívat i trošku z nadhledu, zjistíte, že řadu z principů lze uplatnit nejen ve firmě, ale také v dalších činnostech, i když třeba zcela individuálních.
