Spisovatelka a novinářka Petra Klabouchová prožila dětství ve Vimperku, což se velkou měrou odráží v nejedné její próze, v románu Ignis fatuus pak obzvláště. Na Masarykově univerzitě v Brně později studovala mimo jiné novinařinu, kterou se po léta živila. Knižně debutovala v roce 2006 titulem Poslední kubánské pomeranče, na první audioknižní vydání si však musela počkat až do roku 2022, kdy její román Prameny Vltavy pro Audiotéku v koprodukci s nakladatelství Host načetl Otakar Brousek ml. V něm obyvateli pohraničních vesniček otřese nález těla studentky vimperského gymnázia a už zde autorka umně pracuje s tajemstvími, jež skrývají šumavské kopce. V následujícím románu, který audioknižně vyšel hned dalšího roku a v téže koprodukci, si Klabouchová na čas odskočila ke hřbitovu v Ďáblicích. Šlo o titul U severní zdi a tuto bezmála dvanáctihodinovou četbu si vzala na starost Vanda Hybnerová. V roce 2024 se však konal velkolepý návrat na Šumavu v podobě vyprávění s názvem Ignis fatuus, což je latinské označení pro jev běžně známý jako bludičky.
V tomto příběhu se vracíme na „začátek“ – ostatně Začátek se jmenuje stěžejní část knihy – do konce sedmdesátých let, kdy pohraničníci na území Šumavy, kolem řeky Křemelné, registrují čím dál častěji záhadné světelné jevy a roste podezření na možné nepřátelské plány Západu. Navíc se krajem šíří odvěké pověsti o bludičkách, beztělcích a dvoudušnících. Do míst, která byla po desetiletí nepřístupná, je vyslána průzkumná vědecká expedice a velice brzy se ukáže, že situace je mnohem vážnější, než se zdálo. Jednotliví členové zjišťují, že nepřijít přinejmenším o rozum, když už ne o život, je nadlidský úkol.
Dvanáct a půl hodiny dlouhou interpretaci románu pro Audiotéku a Host si mezi sebe rozdělili Aleš Procházka a Klára Suchá, přičemž Procházka účinkuje všude tam, kde vyprávění nepochází z osobních vzpomínek hlavní hrdinky vystupující pod krycím jménem Květa. Je příjemně civilní a jaksi dokumentární, zvláště v úvodních pasážích kapitol, kde čte úryvky z vyšetřovacího spisu Ignis Fatuus Křemelná a přiložených výzkumných materiálů souvisejících se studiem etnografie a duchovních fenoménů Šumavy – tedy texty pojednávající o bludičkách, Šumavě, samotě Pohádka a tak dále.
Naopak Klára Suchá podává velmi silný, osobitý herecký výkon, v němž je znát stupňující se nervové vypětí hrdinky, a přitom neztrácí cit pro sarkasmus v místech, kde Květa pro sebe s jistým zoufalstvím odlehčuje situaci, aby se úplně nezhroutila. Je však otázkou, komu ono hodiny udržované vypětí ještě bude připadat v poslední třetině knihy únosné. Celé vyprávění pak rozdělují na segmenty hudební stopy atmosférou a stylem jemně evokující úvodní hudbu ze seriálu Stranger Things, což ostatně nemusí být náhoda.
